Mlýnské kameny zvané žernovy se dostaly do jména i obecního znaku dvou obcí na Litoměřicku. Zatímco Velké Žernoseky na pravé straně Labe mají v obecním znaku vinnou révu a jeden žernov, Malé Žernoseky na protilehlém břehu mají v obecním znaku kromě révy žernovy dva.

Název Žernoseky není odvozen od mlýnů, ale sekání žernovů. Doly na tvrdý křemenný porfyr (ryolit), ze kterých se žernovy sekaly, datují archeologové do doby laténské. Ty z Oparna byly spolu se znělci z Kunětické hory na Pardubicku velmi ceněné a z lomů u Oparna putovaly i přes sto kilometrů daleko.

Jarní období, kdy povrch půdy ještě nekryje hustá spleť rostlin, byť první poslové jara už o sobě dávají vědět, je pro průzkum pravěkých těžebných jam ideální. „Vím, že tady jsou, ale nikdy jsem je nehledala. Jenom jsem četla, že se tady vyskytují,“ přiznala Alžběta Havlová, která s manželem Zdeňkem bydlí na okraji Oparna už asi dvacet let. Zatímco na oparenském hradě byli mnohokrát, tak pravěké těžební jámy zaznamenali jen jako nezvyklé terénní nerovnosti, kterých je nápadně mnoho.

Při pohybu terénem to chce mít dobré boty, do jam je nafoukáno loňské listí, takže chůze v nich je sice měkká, ale na druhou stranu nejsou vidět spáry mezi kameny. Pokud se zaměříte na typické kulaté tvary kamenů o průměru zhruba půl metru až metr, máte šanci najít polotovary pravěkých žernovů. Jeden z těch, které našel reportér Deníku, byl téměř hotov. Při opracování zřejmě praskl, čímž se z něj stal zmetek.

close Detail poškození téměř hotového polotovaru info Zdroj: Deník/Topi Pigula zoom_in Detail poškození téměř hotového polotovaru „Rotační mlýny neboli žernovy se skládaly ze dvou kamenů - pevného a pohyblivého. Mezi nimi bylo mleto obilí. Představovaly významnou technologickou novinku, která v době laténské nahradila starší drtidla. Běžnou součástí domácnosti se však staly až v raném středověku. Jejich výroba a distribuce vyžadovaly poměrně složitou společenskou organizaci; v době laténské se totiž surovina na výrobu žernovů těžila pouze na několika místech v Čechách a po základním opracování byla exportována na vzdálenost i více než sto kilometrů. Podle velikosti jam a nalezených polotovarů byla východní část lomů u Oparna využívána v době laténské, západní v raném středověku,“ píše kolektiv autorů pod vedením Martina Kuny v Archeologickém atlase Čech.

Archeolog Jiří Waldhauser popsal celou řadu nálezů žernovů z oparenského tvrdého křemenného porfyru. Zmiňuje až čtyři sta těžebních jam. „Založení jámy a těžba polotovarů v podobě válcovitých disků, které byly otesávány 'sekáním' z polygonálních sloupců a na místě hrubě opracovávány pravděpodobně pomocí železných dlát (klínů) a tulejí,“ vysvětlil Waldhauser, který se specializuje na keltskou historii, v příspěvku Keltské rotační mlýny v Čechách.

Podle něj byla alespoň část žernovů exportována ve formě zakulacených polotovarů a ke zhotovení finálního mlýnského kamene docházelo jinde. „Významná je okolnost, že severočeské výrobní centrum Malé Žernoseky - Oparno produkovalo dva odlišné druhy běhounů (horní kámen, kterým se otáčelo, pozn. redakce), lišící se průměrem a váhou, pravděpodobně určené pro semílání rozdílných zrnin,“ uvedl Waldhauser.

„Zpracovatelská činnost probíhala patrně v dílnách pod širým nebem, eventuálně pod jednoduchými přístřešky, a to v prostoru obytného areálu. Kamenickou dílnu v Lovosicích, kde byly zpracovávány polotovary získané v těžebním areálu Malé Žernoseky – Oparno, potvrzuje velké množství zmetků i výrobního odpadu – drobných úštěpků vznikajících při opracování hrubých polotovarů. Do polotovarů byly vyvrtány otvory pro osu a rukojeť a pravděpodobně teprve potom byly ležáky a běhouny definitivně opracovány, respektive dokončeny,“ dodali podrobnosti autoři sedmého dílu Archeologie pravěkých Čech věnovanému době laténské.