Kdy byla podle vás situace nejhorší?
Když velká voda od Prahy dorazila do kaňonu Porta Bohemica, což je skalnaté zúžení koryta za Velkými Žernoseky směrem na Ústí nad Labem. Tehdy došlo ke zpětné vlně a zadržení vody. Je to podobné, jako kdyby se vlně do cesty postavila hráz. V praxi to znamenalo další zvýšení hladiny vody na Litoměřicku. Přesně k tomu došlo ve středu 14. a čtvrtek 15. srpna. Z vesnic bylo nutné evakuovat poslední lidi, kteří nechtěli opustit své domovy. Jenže to nejhorší nebyla samotná hladina vody.

Grafika. 20 let od povodníZdroj: DeníkAle…?
Nejhorší byly pro lidi ty chvíle, kdy poprvé na vlastní oči spatřili doma tu spoušť. Když v pátek 16. srpna začala klesat voda a v neděli se začali vracet domů, nastala ta skutečná hrůza. Připomínalo mi to válku.

Jak to vypadalo?
Před každým domem začala vznikat hromada vyklizeného nepořádku. Okamžitě se muselo zažít s odvážením mrtvých zvířat. V Mlékojedech museli před odjezdem zastřelit býka, kterého nebylo možné odvézt. Teprve po návratu se jeho tělo našlo a poslalo k likvidaci. Všude byl pach hniloby a atmosféra beznaděje. Lidem najednou došlo, že jejich dům už nikdy nebude jako dřív. Veškeré vybavení v zaplavených místnostech bylo zničené. Od nábytku, před pračky, ledničky, tapety. Bylo potřeba otlouct omítku… S kolegou jsme například pomáhali stařečkům, kteří měli naplaveným materiálem zatarasený přístup na dvůr, kde měli spoustu mrtvých zvířat. Přitom bylo nutno okamžitě znovu zprovoznit plyn a elektřinu, aby se mohlo začít vařit, zapojit vysoušeče.

Hladina Labe je i v dobách velkého sucha kousek od prvních domů.
Povodeň Píšťany zničila, ale také jim pomohla k zavedení plynu a kanalizace

Lidé na Lovosicku, kteří se uchýlili k příbuzným do nouzového ubytování do Litoměřic, se chodili dívat na vrchol Radobýlu, aby viděli, jak jim voda zaplavuje domy. Jakkoliv to byl drsný pohled, to nejhorší stejně přišlo poté, co voda opadla a oni se vrátili domů a viděli tu zkázu. Co se vybaví vám?
Například u Českých Kopist byla zaplavená trafostanice, ze které unikl olej. Když stoupla voda u Nučnic, přetrhly se řetězy držící u břehu velké šífácké čluny. Ty pak mohly ohrozit stabilitu mostů. Když takový kolos narazí do pilíře, je to už nějaká síla. Proto bylo potřeba je potopit. Policejní zásahová jednotka se nechala spustit z vrtulníku na čluny, kde umístila výbušniny, vytáhli je zpět nahoru a dálkově se trhavina odpálila. Pamatuji si, jak v úterý odpoledne bylo v Žalhosticích v místním rozhlase hlášení, aby místní nechali zavřená okna a nelekali se výbuchů, že se jedná o kontrolovanou akci mající za cíl ochránit mosty před nárazy řítících se člunů.

Máte v hlavě nějaký silný zážitek, který se vám stále vybavuje?
Hodně silná byla jízda na raftu přes Terezín, skrze alej a park. Tam jsme na jednom místě protrhnuli člun. Naštěstí se nám podařilo dostat na městský úřad, kde byl štáb. Vystupovali jsme na šestém dřevěném schodu. Paní starostka nás jako trosečníky přivítala, ale bylo jasné, že suchou nohou se nedostaneme a museli jsme počkat, až nás v noci evakuovali vojáci.

Čtenáři si jistě pamatují na ikonické fotky z Terezína, kdy se na lodičkách jezdilo pod velkou Davidovou hvězdou. Proč Terezín dopadl tak špatně?
V případě Terezína se čekalo, že se voda dostane z Ohře, jenže tehdy skvěle zafungovala přehrada Nechranice. Vodohospodáři správně upustili, co šlo a největší nápor z Ohře přibrzdili. Jenže nikdo nečekal tak obrovský příval vody z Labe, takže Terezín zaplavila voda, která přišla od Lovosic a Nových Kopist. Ve skutečnosti nikdo nepředpokládal, že by se zrovna Terezín ocitnul takovým způsobem pod vodou.

Povodně v roce 2002 v Ústeckém kraji.
Labe na 12 metrech, 2 mrtví, 79 zasažených obcí. Velká voda řádila před 20 lety

Neměli vás tehdy obyvatelé za „novinářskou hyenu“?
To mě jako novinářského fotografa překvapilo, bylo to totiž přesně naopak. Lidé si chtěli povídat, ze svého neštěstí se vymluvit. Myslím, že jim šlo o sdílení a jakousi psychickou podporu. Nikde jsem nezažil, že by mě odněkud vyháněli jen proto, že jsem fotil. Lidé skutečně potřebovali své pocity sdílet.

Jakmile stoupla voda, byl i pro novináře problém se tehdy dostat do terénu. Jak jste to vyřešili?
Když dorazilo hlášení o tom, že se stav zhorší, sbalil jsem pár nejdůležitějších věcí, protože jsem věděl, že se domů nedostanu. Následně se ukázalo, že jediný funkční most široko daleko zůstal v Roudnici nad Labem, ostatní cesty byly odříznuté. Nakonec jsem spal několik nocí v redakci. S dopravou to nebylo vůbec jednoduché. Abychom přinesli zpravodajství, využívali jsme pomoci armády, vodní záchranné služby a dalších jednotek záchranného systému.

Lidé mají tendenci zapomínat na tragické situace a podceňovat nebezpečí. Bylo to tak i tehdy?
Bohužel ano. Na Litoměřicku začaly povodně někdy kolem 8. srpna, jenže potom přestalo pršet a lidé měli pocit, že jsou z nejhoršího venku. Jenže ze Šumavy a Prahy už přicházely hrozné zprávy, že se k nám přes Vltavu valí voda. Lidé pod vlivem pěkného počasí měli tendenci zprávy i riziko podceňovat. Vždyť neprší, tak jaké povodně. Když bylo zasedání krizového štábu, bylo vidět, že přístupy jednotlivých starostů se různily. Už se vytratila historická zkušenost a mnozí nevěřili, že by voda mohla dorazit až k nim. Na druhou stranu to někde vzali vážně – v Lovochemii se snažili odpojit energoblok, co šlo, tak stěhovali nahoru. Dveře i okna se snažili utěsnit pěnou.

20 let od povodní v Ústeckém kraji
Co se dočtete v Deníku:

Pátek 12. srpna
Labe na 12 metrech, 2 mrtví, 79 zasažených obcí. Velká voda řádila před 20 lety
Velká voda přišla z Krušných hor: Povodeň překazila otevření hospůdky ve vagónu. Z potůčku byla divoká řeka
Na řeku Chomutovku, která se prohnala domy, v Údlicích vzpomínají i po 20 letech

Sobota 13. srpna
Voda do Dubí přišla z hor. Strach umocňoval zvuk kamení, které se valily potokem
Rozhovor s tehdejší jeznou na zdymadlech na Střekově 
Příběh pana Capoucha z Dolních Zálezel, který přišel o dům
Povodeň v Ústí nad Labem den po dni - na snímcích Františka Ročka

Neděle 14. srpna
Povodeň Píšťany zničila, ale také jim pomohla k zavedení plynu a kanalizace
Vypadalo to jako po válce, vzpomíná na povodně 2002 fotograf Karel Pech
Povodeň v Ústí nad Labem na srovnávacích snímcích z roku 2002, 2012 a 2022

Pondělí 15. srpna
Ženě praskla voda, zrovna když jí bylo nejvíc i u nás, vzpomíná táta „plaváčků“ 
Oběti povodní. Voda strhla muže z lávky, další zemřel při odstřelu lodě na Labi
Lodě na odstřel – velké nebezpečí pro mosty znamenaly utržené lodě

Úterý 16. srpna
Protipovodňová opatření – co se udělalo, co naopak ještě ne
Píšťany v roce 2002 zaplavila voda. O 11 let později už je chránil val
Místo, kudy tekla voda do Velkých Žernosek je po 20 letech stále nezabezpečené 
Benzín, skříně, pípa i misály. Rabovači během záplav brali, co se dalo
Rozhovor s fotografem Petrem Berounským, který vydal o povodních knihu

Středa 17. srpna
Lachtan Gaston se stal jedním ze symbolů povodní, svou cestu Labem ale nepřežil 
• Protipovodňové stavby jsou připraveny ochránit obce před velkou vodou
Příběh zatopené rodiny z Těchlovic – voda stoupala hlavně v noci
Reportáž: Jak se po povodni vrátil do Dolních Zálezel normální život
Povodňové značky pomáhají udržovat historickou paměť
Neochota, nedbalost, lajdáctví, vzpomíná na povodně v Terezíně vojenský historik

Čtvrtek 18. srpna
Nejtragičtější byly okamžiky při úklidu následků povodní, říká fotograf Deníku