Badatel vstoupil do nepřístupné části podzemní továrny Richard. Zlato tam není

Badatel a amatérský historik Tomáš Rotbauer, který se už řadu let zabývá historickými souvislostmi bývalé nacistické podzemní továrny Richard pod vrchem Bídnice u Litoměřic, učinil unikátní objev. V uplynulých dnech se mu podařilo dostat do nepřístupné levé části Richardu s označením I. Po prozkoumání několika kilometrů podzemních chodeb konstatuje, že se jedná o mimořádné a velmi zajímavé zjištění.

„Možná nepotěším zlatokopy a hledače pokladů, ale žádné ukryté zlato, jak se někdy v lidové fantazii někteří domnívali, jsem tam nenašel a není tam ukrytá ani jantarová komnata. Avšak jisté je to, že Němci s levou částí komplexu počítali a stavební úpravy, které jsem při svém průzkumu mohl vidět, jsou pro mě naprosto fascinující,“ říká Rotbauer.

Do Richardu se ukryla celá lidová fantazie, co nese stopy záhad, říká badatel

Při průzkumu mohl pozorovat jak úpravy z dob první republiky, kdy komplex sloužil jako vápencový důl, tak i velké množství betonových výztuh a fundamentů. „Levá část Richardu I je stavebně rozsáhlá a dobře opracovaná. Já ani jiní badatelé jsme netušili, že s ní Němci počítali. Doteď se spíš hovořilo o tom, že se tam nic nenachází a je to jen vytěžený lom někdy z počátku 19. století. Opak je ale pravdou a stavební práce v této části byly značné. Překvapuje mě ale, že několik štol není vůbec zakresleno v mapách,“ přemítá Rotbauer. Jako jedno z možných vysvětlení nabízí, že mapy, které badatelé mají k dispozici, zachycují pouze stav do října či listopadu roku 1944. Nacisté přitom Richard upravovali ještě do dubna 1945.

Podle Rotbauera leží ty nejkrásnější nyní prozkoumané štoly, které nejsou zaneseny v mapách, směrem k Litoměřicím. Jsou obloženy cihlami podobně jako opevnění v Terezíně. Předpokládá tedy, že mohou pocházet už z konce 19. století. „Štoly jsou hezky upravené, a i když je Němci nezakreslili, musely plnit minimálně bezpečnostní účel. To ostatně dokazuje i letecká fotka z jara roku 1945, kdy jsou možné výstupy velmi zachovalé, a předpokládám, že tato část sloužila i jako letecký kryt,“ myslí si badatel a dodává, že tato část je oproti jiným částem podzemního areálu v dobrém stavu.

Cenná fotka z Richardu ukazuje zajatce při nucených pracích v podzemní továrně

Je si také jistý tím, že nacisté chodby v této části záměrně zvětšovali. Jsou tam totiž místa, kam by se podle něj vešlo hřiště na nohejbal nebo by tam vedle sebe projela dvě auta. Domnívá se tedy, že s touto levou částí počítali a plánovali tu zbudovat další část továrny. „Nejsem fundovaný historik, abych si dovolil to vše komentovat. Byl bych proto velmi rád, pokud by se našla vůle a především sponzoři, abychom to s ostatními historiky a badateli podrobněji zmapovali a zaznamenali,“ přeje si a dodává, že by chtěl prozkoumat ještě zbývající levou část v levé části, která zůstává neprobádaná. Právě na tu ale potřebuje získat finanční prostředky od sponzorů.

V místech, kudy Rotbauer procházel, nalezl kromě stavebních prvků také studnu, kolejiště, stavební vozíky nebo elektrické kabely. Na stěnách pozoroval a zdokumentoval rovněž dobové nápisy vytvořené vězni koncentračního tábora, kteří tu v nelidských podmínkách nuceně pracovali. Četné nálezy ho překvapují i proto, že na sklonku osmdesátých let vznikl pod taktovkou tehdejší Československé televize dokument režiséra Jiřího Věrčáka, kde se tvrdilo, že v této levé části Richardu I se nic nenachází. Dokumentaristé se do podzemních útrob dostali vrtem, který byl později zakryt.

„Prošel jsem pod tímto vrtem. Takže pan režisér musel vidět to, co jsem nyní viděl já. Je přinejmenším divné, že to neukázal. Konstatování, že v levé části nic není, není pravdivé. A pokud se o Richard skutečně zajímal, tak ho muselo přece zaujmout, že se levá část připravovala pro nějakou výrobu,“ zaráží Rotbauera.

Průzkumníci mají utrum. Památník zavařil vstup do nacistické továrny Richard

Informace o vrtu Československé televize hledal také v několika archivech, a to jak bezpečnostních složek, pozemních staveb i vojenském archivu. Nikde ale nenašel ani zmínku. Až později se od člověka, který na tuto operaci dohlížel, dozvěděl, že nemá nic hledat, že všechny dokumenty byly na příkaz z vyšších míst zničeny. Papírově tedy tento vrt neexistuje. „Podzemí v části, kterou jsme prozkoumávali, mě velmi překvapilo dobrým stavem. Samozřejmě jsou tam závaly, jež oddělují pravou a levou část. Drtivá většina z nich je záměrně vytvořená. Je tam například vidět, že betonové pilíře byly schválně odpáleny,“ popisuje badatel.

Právě prostory za závaly patří v tuto chvíli mezi největší tajemství. Svědectví někdejšího štábního kapitána Růžičky, který v květnu 1945 působil v Richardu jako velitel, hovoří o tom, že chtěl dva ze závalů po Němcích otevřít. Přítomné vedení sovětské armády mu to však nedovolilo. „Nemyslím si, že tam bude zlato, ale mohly by tam být ukryté nacistické písemnosti. Svědci mluví o tom, že sem bylo v dubnu 1945 navezeno velké množství beden s neznámým obsahem,“ uzavírá Rotbauer.

Spoluautor: Tomáš Rotbauer