Podzemní továrnou Richard v Litoměřicích se zabývá amatérský badatel Tomáš Rotbauer. Dříve vedle dalších průzkumníků spekuloval, že tady byly válečné poklady a dokumenty, k nimž nacisti odstřelili vstup.

Nyní má výzkumník k tajemné části litoměřického podzemí, kde nepůsobí Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), novou teorii. Závaly, kterých je tu i podle starých map řada, měly vzniknout uměle, aby zamezily úniku jedovatých odpadů včetně kyanidových solí. Ty sem měly v 60. letech navážet socialistické podniky.

Badatel to dokládá korespondencí jabloneckého Liazu s Čížkovickými cementárnami, které měly dříve továrnu ve správě. Rotbauerovu teorii šíří internetový portál Badatelé, který sledují i lidé z Litoměřicka. Mezi těmi panuje obava, že těžké kovy ohrozí kvalitu pitné vody. Jedy se ale v podzemní vodě neobjevily.

Na první pohled stavba působí celkem nenápadně.
Tajemná místa: Krematorium Richard. Kouř z obětí odcházel komínem cihelny

Kopie archivních dokumentů, které Rotbauer našel, má Deník k dispozici. Jde například o dopis Liazu z dubna 1967. Z podniku se dotazovali, zda by do Richardu mohli dovézt 140 kubíků kyanidové soli, když se tady prý skladuje i arzen a rtuť. Z Čížkovic odpověděli, že dovezení kyanidů by bylo na stole jen v případě, že by Liaz převzal továrnu Richard do své správy. O tom, že by k tomu skutečně došlo, zprávy nejsou.

Podle Rotbauera, který tak soudí na základě dalších velmi kusých zpráv z archivů, ale k uskladnění kyanidu v Richardu došlo. A následně se chodby s tímto odpadem odstřelily. Jeho hypotéze věnoval v uplynulých dnech hned dva články populární portál Badatelé.net. Výsledky představil i v on-line streamu, který má 117 tisíc odběratelů. „V jakém stavu se nebezpečný odpad po desítkách let nachází? Budou se zodpovědné orgány touto otázkou zabývat dřív, než se něco stane, nebo až se něco stane?“ ptá se provozovatel portálu Jaroslav Mareš.

Průzkum amatérského badatele Tomáše Rotbauera v nepřístupné levé části podzemní nacistické továrny Richard
Badatel vstoupil do nepřístupné části podzemní továrny Richard. Zlato tam není

Materiály, které Mareš zveřejnil i obsáhle komentoval, už stačily zasít neklid mezi místními. Václav z Pokratic napsal do chatu pod jedním z příspěvků: „Trošku se začínám bát, naštěstí bydlím nad kolejemi v Pokraticích.“ Člověk, který se podepsal jako LRD1czech, dodal: „Jako obyvatel v okolí Richardu jsem lehce nervózní.“ Důležitou věc připomněl další diskutující: „No, hned pod Richardem nad zahrádkami je velký vodojem, který napájí litoměřickou vodovodní síť. Takže pevně doufám, že SČVK provádí pravidelné rozbory vody,“ napsal Tomasso.

Abychom zjistili, jak závažná situace je, konfrontovali jsme s novým Rotbauerovým objevem šéfa městského odboru životního prostředí Pavla Gryndlera. Dokumenty, s nimiž badatel přišel, pro něj byly nové. Podle něj je ale vysoce nepravděpodobné, že se sem podobné odpady vozily.

Nepotvrdili mu to ani zaměstnanci bývalého státního statku, který měl továrnu Richard v pronájmu, ani lidé z tehdejšího národního výboru. „Litoměřice jsou malé. Kdyby tam někdo něco takového vozil, všichni by to věděli,“ myslí si Gryndler. Naznačuje, že se Liaz s dotazem na Čížkovické cementárny možná obracel omylem.

Průzkum amatérského badatele Tomáše Rotbauera v nepřístupné levé části podzemní nacistické továrny RichardPrůzkum amatérského badatele Tomáše Rotbauera v nepřístupné levé části podzemní nacistické továrny RichardZdroj: Tomáš Rotbauer

Dnes se SÚRAO stará o uzavřené úložiště radioaktivních i chemických odpadů v Hostimi u Berouna. Tam je vápencový důl, kam zkraje 60. let podobné odpady opravdu naváželi. V Hostimi o tom ale věděli všichni, důl je dnes zabetonován, látky se tu monitorují a je to v pořádku. Za závaly, které měly podle Rotbauera vyřešit problém „kam s ním“, podle Gryndlera nejsou odstřely. Ale zhroucení vápence, které ostatně pokračuje. I proto je pobyt v Richardu nebezpečný a už před čtyřmi lety tu zazdili jediný veřejně známý vstup, na nějž pro jistotu ještě navařili ocelový plát.

Jisté každopádně je, že těžké kovy z Richardu dosud neunikaly. Svědčí o tom výstupy z hydrogeologických průzkumů, které městu dodává SÚRAO. Správa úložišť měří nepřetržitě radioaktivitu i podrobné chemické složení důlní i podzemní vody nejen v nejbližším, ale i širším okolí Richardu II.

Beseda s badatelem Tomášem Rotbauerem v knihovně K. H. Máchy v Litoměřicích
Badatel shrnul své poznatky o bývalé podzemní nacistické továrně Richard

„Další monitorovací vrty jsou na vodárně v Píšťanech, kde se bere pitná voda,“ dodává Gryndler. Po zásadnějším množství niklu, chromu nebo kadmia, které by nejspíš už unikly postupnou degradací obalů kyanidových solí, není ani stopy. V posledním čtvrtletí minulého roku naměřilo SÚRAO hodnotu 0,002-0,006 miligramů niklu. Pro pitnou vodu je přitom norma 0,02 miligramu.

Podobné je to i s aktuálními hodnotami dalších těžkých kovů. A kdyby obaly soli v Richardu zatím odolaly zubu času a jedy se teprve chystaly prosáknout? „Jakmile by se zjistilo překročení jenom na vyšetřovací úroveň, okamžitě by se začalo zjišťovat, co se děje,“ ujišťuje Gryndler.