Běžně tady jen trylkují ptáci a šumí větřík. Teď tady ale hlasitě vrčí motor, který žene do země velký vrták. Noří se do 12metrové masy hlíny, která na západním okraji Litoměřic vyrostla před desítkami let během stavby nových mrazíren. U vrtného stroje se soustředí parta nadšenců kolem badatele Tomáše Rotbauera, jimž nedají spát dosud bílá místa historie této části bývalé nacistické továrny. O tom, co v ní je, se přitom v průběhu několika dekád po skončení války vyrojila řada mýtů, které se dodnes nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit.

Tato část podzemí byla podle badatelů volně přístupná od konce války do přelomu 60. a 70. let, kdy úřady nechaly vstupy do Richardu na několika místech hermeticky uzavřít s pomocí odstřelů. Spekulovalo se i o tom, že kvůli navezeným nebezpečným odpadům.

„Nyní jsme na povrchu trasy A bývalé podzemní továrny Richard,“ popisuje na místě prací Rotbauer reportérům Deníku. „Rád bych zjistil více o historii továrny. K vchodu A, ale ani B, toho totiž moc nevíme,“ dodává badatel s tím, že by rád rozbil fabulace, s nimiž podle něj přišla především Státní bezpečnost (StB) v šedesátých letech minulého století.

„Uváděla několik zvláštních výpovědí o tom, že nacisté měli z kolon německých vozidel ukládat předměty do podzemí pod Führungsstabem. Ten je právě v těchto místech,“ ukazuje badatel. „Ale my stojíme na dvanáctimetrové navážce hlíny z let 1988-91, kterou sem ukládali dělníci při stavbě nových mrazíren nedaleko sídliště Cihelna,“ připomněl Rotbauer.

Badatelé na průzkumu podzemní továrny Richard | Video: Deník/Karel Pech

Pod Führungsstabem by měla být úzká štola. Podle Rotbauera se StB v šedesátých letech domnívala, že tato anebo další štoly v oblasti skrývají nacistické poklady. V minulých dnech Rotbauer prověřoval za pomoci pracovníků Památníku Terezín obsah dvou štol vrty z podzemí nezavalené části Richardu. Ale dovrtal se jen do betonové masy.

Vrt do neznámé části Richardu se naposledy dělal zhruba o sto metrů dál v říjnu 1989 pod záštitou Československé televize a mohl se jím protáhnout i člověk. Rotbauer tento vrt vyčistil před dvěma lety a podíval se tak do jinak nepřístupné části Richardu.

„Mrzí mě, že jsem neměl čas to pořádně natočit, udělal jsem jen nějaké fotky. Je to tam naprosto velkolepé, nesrovnatelné s podzemím, dostupným hlavním vstupem. Je to krásně opracované, moc tam nezatéká, technický stav je fantastický. Viděl jsem velké množství zajímavých stavebních prvků a podpisů vězňů,“ vypráví badatel.

Nynější vrtání by mělo umožnit spuštění sondy, aby natočila podzemí. Vrtu na tomto konkrétním místě předcházelo mnoho práce u stolu, v archivech a s mapami. Experti s přesnou lokalizací Rotbauerovi pomáhají ještě i během vrtacích prací, ukazuje se totiž, že přípravy „od stolu“ nakonec neposkytly tak přesné souřadnice, jak by bylo potřeba.

Po několika vrtech, posledním ze čtvrtka 4. dubna, budou badatelé pokračovat v pracích v příštích dnech. Ať už to dopadne jakkoli, Rotbauera nebude mrzet, pokud se nic nenajde, ostatně to i čeká. „Nechci jen sedět u stolu nebo u piva nad různými mýty a spekulacemi z minulosti, jde mi i o jejich vyvrácení,“ vysvětluje badatel.

Mohlo by vás zajímat: Street art na vsi. Umělkyně protestuje proti skácení lípy u Úštěka

Dvojitou lípu v Lukově pokáceli, připomíná ji už jen netradiční umělecké dílo | Video: Deník/Jaroslav Balvín