Po práci legraci. Za socialismu ji představovala také podniková rekreace. Místní podniky své zaměstnance vyvážely na chaty po celé republice. Prázdniny na účet podniku nesloužily jen povinnému utužování kolektivu. Lidé dodnes rádi vzpomínají na vycházky za lesními plody, táboráky a jejich děti třeba i na první lásky.

Zaměstnanci dnešní Lovochemie, dřívější Sechezy, jezdili na chatu Labská ve Špindlerově Mlýně. Na její výstavbě před desetiletími se ostatně významně podíleli. Dnes se jmenuje penzion Lovochemie, chatu nadále vlastní podnik, pronajímá ji ale soukromému provozovateli. Ten jeho služby nabízí všem, zaměstnanci Lovochemie však mají slevu.

Dnes už neexistující Roudnické strojírny a slévárny (ROSS) se po předchozích problémech s pronajímanými objekty rozhodly postavit vlastní chatu. Došlo k tomu v 70. letech v okolí Tříman nedaleko Kladrub. Středisko vzniklo za přispění stranických orgánů a podnikového fondu ROH. Dřevěné chaty a hlavní budovu s jídelnou a dalšími společenskými prostorami stavěli svépomocí také zaměstnanci.

Lidé z ROSS žádali o zpravidla týdenní rekreaci podnikovou odborovou organizaci. „Malebný kraj kolem Berounky byl známý jako houbařská oblast, proto většinou všichni chodili do místních lesů hledat houby či rovněž borůvky,“ uvádí ve své diplomové práci věnované strojírnám i každodennosti během normalizace Solange Petracchi. Ta v Roudnici dlouho žila. Exotické jméno má kvůli italskému tatínkovi.

Táborák, plavba po řece

Pro účel akademické práce vyzpovídala pamětníky z podniku. Volný čas bylo podle nich možné trávit i sjezdem Berounky, večer lidé u táboráku zpívali a opékali si buřty. Především pro zimní rekreaci ROSS koupil i chalupu ve Velké Úpě, nazvali ji Říp. „Rekreace byla umožněna na základě podání žádosti zaměstnancem a dopravu zajistil závod pomocí svých autobusů,“ popisuje Petracchi. Po Sametové revoluci podnik chatu prodal, nový majitel ji přebudoval.

Na prázdniny v podnikové chatě zaměstnavatele jeho rodičů dodnes rád vzpomíná dnes 44letý Martin Krch. Byla v Jizerce u Lázní Libverda. Martinova tatínka, dělníka, do malebného koutu Jizerských hor spolu s dalšími zaměstnanci a jejich rodinami na prázdniny vysílaly štětské papírny, tehdejší Sepap, dnes Mondi. „Chata byla vprostředku lesů asi dva kilometry od Libverdy. Byla tam úžasná příroda,“ vypráví Štěťák.

Ten s rodiči z chaty vyrážel rád i na výlety do blízkého či vzdálenějšího okolí. Hostům na chatě i vyvářeli, vládla tam družná, skoro rodinná atmosféra. Její okolí, to byl to také houbařský ráj. „Vezli jsme si domů někdy i více pětilitrových okurkových sklenic usušených hub,“ dodává Martin, který má chatu v Jizerkách spojenou s celým svým dospíváním v 80. letech. Leckteří starší kluci tu prožili i prázdninové romance.

Sepap své lidi na chatu svážel speciálním autobusem. Po Sametové revoluci už pro puberťáka Martina nebyla dovolená s rodiči to pravé ořechové, jeho tatínek s maminkou tam však jezdili nadále. Po roce 1989 sice areál několikrát změnil majitele, ale byl neustále v provozu. Po roce 2000 však svému rekreačním účelu sloužit přestal a dnes chátrá.

Nástupce Sepapu, Mondi Štětí svým zaměstnancům poskytuje příspěvky i předvánoční prémii, které mohou využít i k rekreaci. „Navíc pořádáme pro rodiny zaměstnanců výlety s příspěvkem firmy,“ upozorňuje Michala Prošková z Mondi s tím, že jednou z tradičních akcí podniku je jarní lyžování v Krkonoších, kde je i lyžařská škola pro děti, kterou společnost plně hradí. „Jistě největší úspěch mají příměstské tábory pro děti zaměstnanců zcela zdarma,“ doplnila Prošková.