Co si vybavíte, když se řeknou Litoměřice?
Je to fantastické místo, kde se dá prožít hezký rodinný život. Máte tu na dosah všechno, co potřebujete: sportovní vyžití, kino, divadlo, galerii, knihovnu a vynikající ZUŠ… Pokud potřebujete něco navíc, za chvíli jste v Praze.

Jaké je Vaše nejoblíbenější místo v regionu?
Pupeční šňůrou jsem přirostlý k Českému středohoří, které je pro mě velký inspirační zdroj. Když se odněkud vrátím unavený, největší relax pro mě je vylézt na kopec nad ateliérem mezi ovečky. Zapískáme si s kamarádem na fujary, dáme si dobrý sýr nebo pršut, popíjíme víno. Sedíme a koukáme se na Středohoří.

Ambasador DeníkuZdroj: DeníkKdo je Váš životní vzor?
Umělců, od nichž jsem čerpal inspiraci, je celá řada. Hodně jsem spojený s profesorem Janem Hendrychem. V jeho ateliéru figurálního sochařství na Akademii výtvarných umění jsem studoval a pak působil jako odborný asistent. Velkým vzorem mi byl otec: naprosto výjimečný voják. Uměl 7 jazyků a byl nesmírně inteligentní. Dotáhl to na generála a byl prvním představitelem naší armády v NATO.

Kde jste potkal svou životní partnerku?
Když jsem studoval 5. ročník AVU v Praze, umělec Honza Grimm vytvářel pro stanici metra Skalka mozaiku. Sháněl sochaře, který by mu zrealizoval cínové reliéfy, byly součástí kompozice mozaiky. Reliéfy jsme dokončovali v jeho pražském ateliéru. Tam jsem se seznámil s jeho dcerou Štěpánkou. Bylo to na první dobrou, jsme spolu už 27 let.

Kde jinde než v Litoměřicích, byste chtěl žít?
V Bretani, kam často jezdíme s rodinou. Je to jeden z nejchudších krajů ve Francii a je nedotčený turistikou. Člověka s romantickou duší uchvátí dramatické dynamické pobřeží, megalitické památky, farní dvory i divoký Atlantik. Pro mě jako sochaře to je kompozičně obrovsky inspirující krajina. Ovlivnila i řadu dalších českých umělců.

Máte nějaké motto, kterým se v životě řídíte?
Nikomu neubližovat, ale pomáhat. Mám rád lidi. Je to někdy prokletí. Věci dělám nezištně, jenže kdekdo za tím pořád hledá, proč to dělám. Nic za tím není, mám jen radost, když se lidé sejdou nebo vznikne nějaké umění.

Proč čtete Litoměřický deník?
Je to nejrychlejší informace, co se děje za zdí u souseda. Dozvídám se tam, co bylo, je a bude po všech stránkách včetně kultury, která mě zajímá především. Někdy ho čtu tištěný, jindy hledám na jeho webu.