Stát takovým dětem hledá náhradní rodinnou péči, v prvém stupni péči pěstounskou. Ta je nyní výrazně podporována i finančně. „Pěstouni jsou lidé, kteří mají v první řadě motivaci pomoci dětem, nikoli uspokojovat vlastní potřeby. Je to péče, která je specifická a od pěstouna rodiče vyžaduje jiné přístupy než k vlastním dětem. Každý je předem vyškolen a získává rady a poznatky od pěstounů, kteří už mají za sebou několikaleté zkušenosti," uvedla na včerejší besedě Lenka Mašková, sociální pracovnice z Centra pro náhradní rodinnou péči.

Mezi deset zájemců o pěstounství přišla Olga Zieglerová z Oparna, která se pěstounství věnuje už devět let. Po besedě jsme jí položili několik otázek.

V době, kdy jste se rozhodovala o pěstounství, jste měla už své biologické děti?

Měla jsem osmiměsíční holčičku a čtyřletého chlapečka. Vzali jsme si čtyřletá dvojčátka z mosteckého kojeneckého ústavu a za pár let ještě desetiletou dívku z Dětského domova ve Frýdlantu. Máme překrásné děti.

Co vás k pěstounské péči vedlo?

Byla to nepříjemná zkušenost. Přišli jsme o svého prvního syna, nevěděli jsme, jestli budeme moci mít další dítě, proto jsme uvažovali i adopci nebo pěstounské péči. Ten pocit v nás už zůstal a přišlo nám to jako smysluplné, dát domov někomu, kdo ho mít nemůže.

Jak dlouho u vás pěstounská péče potrvá?

Formálně, co se týká příspěvku od státu a dohod, do doby, co budou děti studovat, tedy maximálně do 26 let. Jinak u nás zůstanou stále.

Jste zaměstnána?

V současné době pracuji jako fotografka, ale větší část úvazku patří pěstounství.

Vzpomenete si po devíti letech pěstounství na některou veselou příhodu?

Těch bylo spousta. Přestože je s dětmi mnoho starostí, je to i zábava. Hezké bylo, když jsme si brali dvojčátka z ústavu a společně odcházeli, jedno nás vzalo za ruce a řeklo, tak vy jste naše máma a táta. Když jsme pak přijeli domů, to samé se rozhlédlo po bytě a povídá, tady už jsme byli, tady jsem doma. Nemusím dlouze vzpomínat, těch momentů je, i čerstvých, když ke mně třináctiletý puberťák v pěstounské péči přijde, obejme mě a řekne: Mami, mám tě strašně rád.

Myslíte si, že lidé mají v současné době zájem o pěstounskou péči?

Určitě. Lidé, kteří mě znají, se na tuto problematiku ptají. K náhradní rodinné péči se dostanu v diskusích při fotografování a těší mě, když se s takovými lidmi později setkám na srazech pěstounů.