Zdoláním posvátného vrcholu si připomněli Světový den Parkinsonovy nemoci a současně dali svému okolí najevo, že se nepoddávají svojí vážné a zatím ještě stále nevyléčitelné chorobě.

Pro parkinsoniky je výstup na Říp vítanou příležitostí k vzájemnému setkávání a sdílení zkušeností    se zvládáním nemoci, jež se navenek projevuje neovladatelným třesem, mimovolními pohyby nebo naopak stavy ztuhlosti, které znemožňují jakýkoli pohyb. Právě kvůli obavám ze ztuhnutí končetin stoupali pacienti až na vrchol bez jediného zastavení. Jejich pozoruhodný sportovní výkon umožnilo svojí přítomností i několik zdravotníků.

Parkinsonova nemoc postihuje nejčastěji osoby ve věku 50-60 let, ale každoročně vyděsí nečekaná diagnóza i několik třicátníků. Lékaři se shodují, že diagnostikovat toto zákeřné onemocnění není vůbec snadné, protože jeho počáteční projevy mohou být velmi netypické. Pacient přijde do ordinace třeba jen s bolestmi ramen a zad, pocity tíže končetin nebo poruchami spánku. Parkinsoniků je mezi námi asi 15 000, v Evropě jich žije kolem 1,6 milionu a ve světě až 4 miliony.

To, jak důležité je nepoddávat se těžké neurodegenerativní chorobě, potvrzuje i někdejší slovenský prezident Michal Kováč, který s Parkinsonovou nemocí zápasí už desátý rok: „Když je člověk parkinsonik, všechno je pro něj těžké. V cestě nám stojí mnoho omezení, s těmi se ale nesmíme smířit. Jsem přesvědčený, že parkinsonik by měl trávit čas ve společnosti jiných lidí a neměl by se jim vyhýbat.“ Prezidenta Kováče prý posiluje také naděje, že se lékařské vědě přece jen podaří nalézt lék, který dokáže zastavit postup nemoci a přinést parkinsonikům úlevu.   

Dostupné preparáty dokáží pouze zpomalit postup onemocnění a tlumit jeho příznaky. Nejrozšířenější léčebnou metodou je podávání aminokyseliny levodopy, kterou lidský mozek přeměňuje na dopamin, neurotransmiter zajišťující přenos vzruchů v nervové soustavě. Právě nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně přestává ovládat svoje pohyby. Efektivní působení účinné látky lze docílit zavedením sondy do tenkého střeva, kam se lék plynule dávkuje speciální přenosnou pumpičkou.

Význam setkávání, vzájemné podpory a sdílení břímě těžké choroby demonstrovali parkinsonici i tím, že na vrchol Řípu vynesli kámen z Pustého hradu u Zvolenu, kam ve stejnou dobu vystoupali při podobné akci jejich slovenští kolegové. Také jeden ze slovenských parkinsoniků vynesl v batohu nahoru kámen, v tomto případě to byl kus čediče z Řípu. Čeští a slovenští pacienti spolu nakonec nebyli pouze v myšlenkách, ale díky moderní technice si po úspěšném výstupu vyměnili pozdravy z obou zmíněných vrchů.

Důležitost setkávání, vzájemné podpory a sdílení těžkého osudu demonstrovali parkinsonici tím, že vedle Řípu vystoupali ve stejnou dobu i na několik dalších významných vrcholů po celé České republice. Pacienty s Parkinsonovou nemocí, jejich příbuzné a přátele jste tak mohli potkat například na Svatém kopečku u Olomouce, v Lázních Klimkovice, Mikulčicích nebo na brněnském Špilberku.

Na důkaz toho, že solidaritu mezi nemocnými nesvazují ani státní hranice, vynesli parkinsonici na vrchol Řípu kámen z Pustého hradu u Zvolenu, kam při podobné akci vystoupali slovenští pacienti.      I jeden z nich nesl v batohu kámen, v tomto případě šlo o kus čediče z Řípu. Parkinsonici tím symbolicky chtěli říct: myslíme na vás a velmi dobře víme, jak těžké břemeno musíte nést. Čeští a slovenští pacienti spolu nakonec nebyli pouze v myšlenkách, ale díky moderní technice si mohli z obou vrcholů vyměnit zážitky a pocity z úspěšného výstupu.

Parkinsonova nemoc nese jméno anglického lékaře a sociálního reformátora Jamese Parkinsona, který ji poprvé podrobně popsal v eseji z roku 1817 jako „třaslavou obrnu“ (shaking palsy). Parkinsonův klasický, i když z dnešního pohledu poněkud zastaralý popis nemoci hovoří o „bezděčném, třaslavém pohybu se sníženým svalovým výkonem projevujícím se v těch částech těla, které jsou v klidu, a to i v případě, že mají oporu“ a dále o „tendenci naklánět trup dopředu a přecházet  z chůze do běhu, a to bez poruchy smyslů a intelektu.“ Vedle detailního popisu nemoci je James Parkinson oceňován i za to, že intenzivně nabádal své kolegy k většímu zájmu o studium této choroby.

Jana Večlová