Nenápadné letadlo na litoměřickém hrobě Františka Chábery připomíná jeho hrdinskou minulost. Komunisté se ji snažili zlikvidoval, ovšem marně. I letos mu stejně jako v minulých letech měl vzdát poctu přelet českých gripenů nad litoměřickým hřbitovem, kde leží jeho ostatky. Letouny nepřiletěly, jeho následovníci na něj ovšem nezapomněli.

František Chábera se narodil 5. 1. 1912 v německém Lansbergu jako syn průvodčího, který za první světové války patřil mezi legionáře bojující v Rusku. „Vyučil se strojním zámečníkem u firmy J. Setner ve Velkém Březně,“ píše kolektiv autorů z Vojenského historického ústavu v knize Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Školu navštěvoval v letech 1926–1929, později se stal pilotem s výcvikem pro denní i noční službu. Hitlerova okupace Československa pro něj byla jasným signálem, že tady už není bezpečno. Vlast opustil v červnu 1939, nejprve se zdržoval v Polsku a poté ve Francii, kde se do bojů zapojil jako pilot stíhacího letounu Curtis Hawk H-75. Důkazem jeho kvalit je pět potvrzených a dva nepotvrzené sestřely.

Po francouzské kapitulaci přeletěl do severoafrického Alžíru a po dalších peripetiích se přes marockou Casablanku a Gibraltar dostal do Velké Británie, kde se stal jedním ze zakládajících příslušníků 312. stíhací perutě. „Franta o sobě nikdy nechtěl mluvit, ale byl to rošťák,“ poznamenal na Cháberovu adresu prezident Aeroklubu ČR a pilot Vlastimil Dvořák.

Ze sovětského letadla do českého kriminálu

Později se dokonce přihlásil jako dobrovolník pro boj v SSSR, kde se přeškolil na sovětské stroje Lavočkin 5FN. Zatímco o jeho účasti v uniformě britské RAF se mluví hodně, o jeho zapojení do bojů na Slovensku se téměř neví. Kromě jiného zničil jeden tank, minometnou baterii a nepřátelské velitelské stanoviště. Po konci války se zapojil do budování poválečného Československa, ale v prosinci 1948 byl zatčen za přípravu emigrace. „Dne 1. 3. 1949 byl odsouzen na 5 let těžkého žaláře. Byl vězněn na Borech, v Příbrami a Jáchymově,“ píší autoři z Vojenského historického ústavu.

Když se před lety Vlastimil Dvořák snažil získat Františka Cháberu na přednášku pro školní mládež, měl Chábera jedinou podmínku. „Doufám, že tam nebudou žádní komunisti,“ vzpomínal v Českém rozhlase Dvořák. „Franta o mně říkal, že jsem brzda jeho štěstí,“ vzpomíná na generála Cháberu poslední žijící příbuzný, nevlastní syn a lékař Milan Brožek. Právě on za zesnulého generála přebíral Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy, na jehož udělení jej navrhl tehdejší poslanec a místostarosta Litoměřic Karel Krejza.

František Chábera zemřel dne 21. 10. 1999 v Litoměřicích. Ve středu dopoledne se na tamním Městském hřbitově uskutečnila každoroční vzpomínka na tohoto hrdinu druhé světové války a čestného občana Litoměřic. Na tradiční přelet českých gripenů JAS-39C, který měl být součástí pietního aktu, ale čekali návštěvníci marně. Přestože nad Litoměřicemi bylo jasno, elita českého letectva se nad Litoměřicemi neukázala.

„Počasí by nemělo hrát roli, protože gripeny pomocí radarů vidí i v mracích a mlze,“ poznamenal jeden z pilotů. „Generál Chábera je čestným velitelem naší letky a já bych rád vyjádřil domněnku a víru, že po návratu z naší mise v Pobaltí, která byla velmi intenzivní, mu děláme v dnešní době čest,“ řekl na obřadu současný velitel čáslavské 211. taktické letky podplukovník Michal Daněk.