Slavnostní večer zahájil moderátor Marek Ženkl, který krátce po šesté hodině na pódium uvedl oslavence a čestného předsedu klubu Litokan Jaroslava Slabého. Za město Litoměřice celému klubu i Slabému poblahopřál Karel Krejza. Svou gratulaci na pódiu vyslovili i trenéři Litokanu Margita Kadeřábková a Tomáš Fröhlich. Zlatým hřebem večera byl dar Českého svazu juda, od kterého Slabý obdržel mistrovský stupeň 6. dan. Ti, kdo se nemohli oslavy zúčastnit osobně, poslali videonahrávku s přáním. V sále se tak na plátně promítalo přání od několika přátel a žáků Slabého, ale například i od herce Ondřeje Vetchého nebo od dvojnásobného olympijského vítěze v judu Lukáše Krpálka.

Hosté na vznik Litokanu zavzpomínali prohlédnutím vystavených fotografií nebo prolistováním dobových kronik oddílu. U příležitosti 60. výročí sepsal spisovatel Jan Zelenka knihu s názvem 60 let litoměřického juda, kterou si zájemci mohli na místě zakoupit.

Výtěžek z akce vaření kyselice poputuje do městské nemocnice v Litoměřicích.
FOTO: Z peněz za kyselici a guláš podpoří dětské oddělení nemocnice

Historie oddílu Litokan sahá až do roku 1960, kdy ho založil tehdy dvacetiletý Jaroslav Slabý. „Judo jsem dva roky okrajově dělal ve vojenské škole v Novém Městě nad Váhom. A když jsem přišel sem do Litoměřic, založil jsem vlastní oddíl.“ Tento oddíl dostal název Dukla Litoměřice a Slabý zpočátku trénoval s několika judisty ze zdejších kasáren. Duklu vedl deset let, než odešel na čtyři roky studovat do Brna. „Když jsem se vrátil ze studií, klub přešel pod Rudou hvězdu. Tento název klub nesl až do roku 1990.“ Po roce 1990 se klub osamostatnil. „Klub jsme pojmenovali jako Litokan, a tak je tomu dodnes,“ zakončuje své vyprávění o historii oddílu Slabý.

Na otázku, na jaký okamžik kariéry nejradši vzpomíná, Slabý odpovídá: „Nejsilnější okamžik jsem zažil v Praze na mezinárodní soutěži, na rok si přesně nevzpomenu. Tehdy vyhrál můj syn, který ve finále porazil mistra světa, a Lenka Šindlerová byla poprvé mezi deseti nejlepšími judisty republiky,“ vypráví Slabý a dodává: „Tehdy jsem byl nejšťastnější v životě.“

Vizualizace podoby nástupišť roudnického nádraží po rekonstrukci.
S přebíháním kolejí u nádraží v Roudnici bude konec. Nástupiště čeká proměna

Za uplynulých šedesát let klubem prošla řada úspěšných judistů. Již zmíněná Lenka Šindlerová se pod vedením Jaroslava Slabého umístila pátá na mistrovství světa ve Vídni 1984. Dále z klubu Litokan vyšla judistka Míša Vernerová nebo judista Víťa Votruba. Další z mnoha úspěchů klubu slavila ženská družstva v roce 1981 a 1982, kdy vybojovala titul mistryň republiky.

Předsednické křeslo po Slabém převzal trenér Tomáš Fröhlich a s úsměvem vzkazuje: „Oddílu bych přál, aby se mu co nejlépe dařilo. Aby měl co nejvíce závodníků a aby z nich vyrostlo co nejvíce talentovaných judistů a potažmo i trenérů a našich nástupců.“

Své přání Litokanu připojila i trenérka a bývalá žákyně Slabého Margita Kadeřábková: „Popřála bych nám hodně dětiček. Judo je tak komplexní sport, který děti naučí základy pohybových dovedností, a to podle mého názoru v současné době opravdu potřebují,“ vysvětluje trenérka. Podle ní není důležité, aby judisté vozili medaile z republikových zápasů. Klíčem k úspěchu je, aby byli v tréninku poctiví a poslouchali rady svých trenérů. „Myslíme to s nimi dobře a chceme, aby se naučili kotouly, pády, chvaty. A když jako bonus přivezou medaili, tak je to opravdu hezký pocit,“ dodává Kadeřábková.

Adéla Valušková