Osada Doly byla jediná v regionu, která zanikla za druhé světové války. Založena byla v roce 1775 rakouským ministrem vnitra Gatzefeldem, majitelem dlažkovického panství. Kraj v té době zasáhla neúroda. Na zámek v Dlažkovicích tehdy přijel císař Josef II., aby majiteli panství poradil, jak situaci řešit. Na poradě se zrodila myšlenka těžit v kraji české granáty. To však nemá nic společného s názvem osady. Ten vznikl podle polohy místa, neboť osada ležela níže než okolní obce, proto Doly. Přesto se část obyvatel věnovala tak zvanému pláchnutí těchto polodrahokamů.

Roku 1825 bydlelo v osadě 36 lidí v devíti domech. V roce 1869 se zde narodil český typograf Václav Liška, autor česko-německého tiskařského názvosloví. K osadě patřil i Podhrázský mlýn u potoka Rosovka postavený roku 1789. Roku 1848 k mlýnu přibyla nová myslivna se dvěma byty. Ve 20. letech minulého století býval na Dolech ovčín.

PAMĚTNÍ DESKA na osadu v Podsedicích.

V září 1938 připadla ryze česká osada Doly do záboru pohraničí, stala se součástí Podsedic, kde žilo několik německých rodin oddaných fašismu. Hranice mezi odstoupeným územím a takzvanou druhou republikou vedla potokem mezi Doly a Podhrázským mlýnem. Osada sice přežila vystěhování Čechů v roce 1939, ale po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha nastala i tady perzekuce Čechů. V roce 1942 žilo v osadě šest rodin. Impuls k jejich vyhnání a následnému zboření osady prý vzešel právě od některých Němců z Podsedic. Přišli za starostou a vydírali ho, vyhrožovali, že buď budou Doly zabrány, anebo že zařídí, aby byli všichni v Dolech postříleni.

Tyto výhrůžky nemusely být plané, protože v této době už byly z mapy vymazány Lidice. Nakonec bylo rozhodnuto o následném zrušení osady. V létě 1942 bylo obyvatelům oznámeno, že osadu musí opustit do 48 hodin a že jejich domy jsou zkonfiskovány. Byly sepisovány zemědělské stroje, počty zvířat, obyvatelé museli povinně dobytek prodat do výkupu v Obřicích. Po vystěhování obyvatel se jejich domy staly terčem pro nácvik střelby a nakonec byly zapáleny. Co v obci nezničili sudetoněmečtí obyvatelé, dokončila nadšená Hitlerjugend. Osada byla zcela devastována a po válce už nebyla obnovena.

Podsedický kronikář událost připomíná: Doláci tento rok nestihli ani sklidit úrodu a hladoví psi po mnoho dní vyli do noci. Bývalí obyvatelé Dolů se po roce 1945 usadili ve Slatině (Najmanovi), Chodovlicích (rodina Oulických), Dřevci (rodina Skalických) a Podsedicích (rodiny Cimrova, Macákova a Klupákova). Událost dnes připomíná v roce 2003 odhalená pamětní deska s vysvětlovacím textem umístěná na budově Obecního úřadu v Podsedicích.

Zdroje: Děčany, Solany, Lukohořany a Semeč v proměnách času a současnosti, Oldřich Doskočil, Vzhůru na Dole Helena Patráková