Ale aby nedošlo k omylu. Bohuslav Košťál „objevil" Klara především jako úštěckého rodáka.

„Zajímám se o historii a vyčetl jsem, že se v Úštěku narodil Alois Klar. Říkal jsem si, že to nelze nechat bez povšimnutí, když skoro každá obec má nějakého slavného rodáka," říká strůjce a znovuobjevitel Klara v Úštěku Bohuslav Košťál, který má muzeum pohlednic.

„Přímo Klara jsem neobjevil, to za mě udělali mí předchůdci, totiž němečtí historici Úštěku, což bylo před 2. světovou válkou," upřesňuje Bohuslav Košťál. „Vyšel ale zajímavý německy psaný Úštěcký sešit, kde bylo popsáno vše o obci. A v něm je velký článek
o Klarovi. Nechal jsem si to přeložit a říkal jsem si, že je to zajímavé. Ten člověk přece nikomu nic neudělal, ale byl Němec, takže po pětačtyřicátém se o něm moc nemluvilo."

„Říkal jsem si, že každá obec se něčím chlubí, tak proč ne my, když je pražský Klárov. Jen mě mrzí jedna věc. Klárové byli pochováni na malo-stranském hřbitově a když se rušil, tak náhrobní kameny byly vyvezeny do hradního příkopu a někde byly uloženy. Myslel jsem si, že město o to požádá, aby se v Úštěku obnovilo pietní místo. Než se ale plán rozjel, náhrobní kame-
ny někdo ukradl. Památka je pryč," zoufá Bohuslav Košťál.

Když ale mluví o svých historických znalostech Úštěcka, rozzáří se mu oči. „Znám nějaké historické věci, nebo se někde něco dočtu, co je význačného v Úštěku. Snažím se o tom s předstihem informovat na městském úřadě, aby se na nějaké výročí mohli připravit. Třeba udělat nějakou výstavku. Když bylo 250. výročí narození Aloise Klara,  město nechalo vyrobit pamětní mince," připomene.

Podle Bohuslava Košťála je vyhledávanou osobou novináři. „Občas přijedou z televize nebo rádia, tak jim něco řeknu, co je zajímá. Historie Úštěcka je velká a já toho vím opravdu hodně. Nelze všechno převyprávět během půlhodiny či hodiny. To jsou většinou jenom útržky," podotkne.

„Dějiny mají nějakou historickou souvislost. Začne se se Židy a skončí třeba poslední popravou v Terezíně. Je poměrně časté, že do Úštěku přijedou Židé či třeba Kanaďané hledat předky," říká Bohuslav Košťál.

„Stalo se, že přijeli turisté, kteří říkali, že tady někde začátkem 20. století bydleli. A já říkám, někde bydleli… Co rodiče dělali? My jsme měli kožešnictví, odpověděli mi. A hned vím. Kožešnictví bylo tady. Tak jsem jim to ukázal 
a hned přidal, že mám historickou fotografii, kde je to kožešnictví vidět. Tak jsem jim ukázal pohled, na kterém byla ještě rodinná firma. A oni: To je náš dědeček," vypráví Bohuslav Košťál. „Takže občas 
i tímto způsobem připomenu turistům, kde asi bydleli. Protože i Němci, kteří po roce 1945 odešli, hledají baráky, kde bydleli."

A jak se Bohuslav Košťál 
k historii Úštěcka dostal? „Něco mám vyčtené, něco vím od starousedlíků. Protože kronikáři, mí předchůdci, neměli nic. Akorát pár útržků historie, tak jsem se do toho více ponořil."

Bohuslav Košťál je známý především díky pohlednicím. „Sbírám pohledy a když někdo něco hledá, tak ukáži pohledy a podle nich lze všelicos najít. Třeba filmaři chtěli vědět, jak to tady kolem roku 1918 vypadalo, co tam bylo za krámy, jaká byla auta atd. Snažím se Úštěk propagovat všude, kde se dá, až jsem někdy protivný, já vím," říká omluvně. A má ještě jeden cíl. Chce 
v Úštěku iniciovat vznik muzea Aloise Klara. „Turisté nemohou jen koukat, jak jsou krásné baráky, to nestačí."