Litoměřický okres byl jedním z prvních v Česku, který si vytvořil vlastní systém nakládání s komunálním odpadem. Funguje už 23 let a dnes ho využívá 92 obcí. Sdružení SONO k tomu využívá skládku v bývalém lomu u Čížkovic, která byla postupně vybavena kompostárnou, kogeneračními jednotkami spalující skládkový plyn a sušárnou dřeva. Životnost skládky se ale kvapem krátí.

Ročně se do ní uloží zhruba 70 tisíc tun komunálního odpadu. V současném režimu se tak může provozovat do roku 2024. Tomu se však SONO brání a plánuje stavbu nové termicko-mechanické třídírny. Je to reakce na připravovanou novela zákona o odpadech, která předpokládá výrazný nárůst cen za uložení odpadu do země.

„Zvyšování poplatků není možné do nekonečna, může to vést k neudržitelnému sociálně-ekonomického stavu, kdy lidé budou nuceni se odpadu zbavovat nelegální cestou. Budou vznikat nové skládky nebo se odpad spálí v domácnostech,“ míní před- seda SONO Petr Medáček.

Cena za likvidaci odpadu by se ve stávajícím režimu skládky SONO mohla podle něj až ztrojnásobit, například z 800 až na 2 000 korun za tunu. „A to je neúnosné. Pokud bychom dlouho váhali a nechali skládku fungovat jako dosud, pak by mohla nastat ještě dražší varianta likvidace, a to lisování odpadu a jeho odvoz do spalovny. Nejbližší by měly vzniknout v Komořanech u Mostu a v areálu mělnické elektrárny, ale může nastat situace, že se odpad bude spalovat i za hranicemi, což znamená další zvýšení nákladů,“ říká Medáček.

Sdružení SONO loni začalo připravovat projekt na účinnější separaci recyklovatelných složek komunálního odpadu. Inspiraci našlo v Polsku, kde už několik let pracuje linka s takzvanou mechanicko-biologickou úpravou s fyzikálním využitím.

„Zařízení jsme navštívili už dvakrát a vytvořili polsko-český projektový tým, který připraví rozpočtové, technické a technologické řešení projektu. Počítáme, že z odpadu se vyseparuje sedm až devět složek, které nabídneme ke zpracování,“ líčí Medáček.

Největší podíl recyklovatelných složek tvoří plasty, které dosud nejvíce zpracovávala Čína. Jenže ta jejich objem nyní výrazně snížila.

„Zjistili jsme však, že na trhu jsou i jiní velcí hráči, jež mohou absorbovat velký objem recyklovatelného materiálu. I v Evropě jsou odběratelé, kteří ho vykupují, ale žádají kvalitní roztřídění, případně úpravu. Máme uzavřenou smlouvu s renomovanou firmou, která nám připraví studii prodejnosti jednotlivých komodit,“ dodává Medáček.

Sdružení vyjednalo s polským provozovatelem možnost separace vzorku zhruba 200 tun komunálního odpadu na jeho lince. Po vytřídění chce materiál dovézt zpět a zkusit recyklovatelnou část prodat nebo nechat spálit a zjistit, kolik a jakých emisí se tím vyprodukuje. Zkouška by se podle Medáčka měla uskutečnit na jaře. Projektová skupina SONO pátrá i po jiných technologiích separace, ještě během tohoto pololetí navštíví další zpracovatele v Polsku a v Itálii.

Problém s likvidací komunálního odpadu řeší celá ČR. V Ústeckém kraji je to zhruba 150 tisíc tun ročně, které vyprodukují obyvatelé, a k tomu je třeba připočíst dalších 100 tisíc tun odpadu z průmyslového prostředí.

„V celých Čechách je v současné době nedostatek technologií, které mohou plnit nekompromisní požadavky připravované novely. Proto se snažíme komunikovat mezi sebou, aby se nám podařilo vytvořit logistiku a systém využitelnosti jednotlivých zařízení,“ vysvětluje předseda SONO.