Čtenáře provede hřbitovem až do těch nejzapadlejších zákoutí a dovolí nahlédnout do života lidí odpočívajících v Litoměřicích několik stop pod zemí. Řeč je o nové knize Významné osobnosti Litoměřic od historika Oldřicha Doskočila.

Její křest proběhne ve čtvrtek 12. října od 16 hodin v kostele Zvěstování Panny Marie v Jezuitské ulici v Litoměřicích. S autorem Oldřichem Doskočilem (OD) a správcem hřbitova Pavlem Lolo (PL) jsme si povídali během deštivé procházky mezi náhrobky.

Představte nám publikaci, kterou právě vydáváte.

OD: Jde o pátý svazek volné vlastivědné řady a vychází v nákladu 1 200 kusů. Její první částí je obecný pohled na pohřbívání podle různých náboženství, ale i na pohřbívání ateistické nebo romské, zabývá se také dnes už zaniklými malými hřbitůvky. Druhou, stěžejní částí je přehled hrobů, v nichž leží významné osobnosti.

PL: Popisuje 91 významných osobností žijících převážně v 19. století pohřbených zde.

Kniha je označená jako první díl, znamená to, že bude i druhý díl?

PL: Ano, pracujeme na něm. V dalším díle se hodláme zabývat i litoměřickými rodáky z pozdější doby, jako byl třeba kapelník Honzák.

Kdy se datuje vznik litoměřického hřbitova?

PL: V září 1790 byl koupený pozemek a týden po koupi zde proběhl první pohřeb. Známe dokonce jméno zemřelé, byla jí Anna Maria Valter z Kamýka.

OD: Vysvěcený byl v roce 1792. Tehdejší vzhled hřbitova přirovnal Karel Václav Rais při své zdejší návštěvě s Aloisem Jiráskem k hřbitovům vlašským.

Hřbitov je opravdu rozsáhlý, znáte přesný počet hrobů?

PL: Aktuálně je zde téměř 7 700 hrobů.

V čem je litoměřický hřbitov unikátní?

OD: V roce 1868 byla v Litoměřicích formálně obnovena židovská obec, což vedlo o deset let později k dohodě o pohřbívání Židů na Litoměřickém hřbitově.

Obrovskou zajímavostí je, že když už prostor pro jejich hroby přestával stačit, nikomu nevadilo, že se židovské hroby začaly objevovat mezi hroby křesťanskými. Je vidět, že město v té době bylo skutečně liberální a podobnou zajímavost na jiném hřbitově naleznete jen těžko.

Je zde i hrob profesora Ferdinanda Blumentritta, který byl blízkým přítelem filipínského národního hrdiny José Rizala.

OD: Na Blumentrittův hrob jezdí Filipínci klást věnce, ale letos poprvé se mi podařilo je přesvědčit, aby kladli věnce i na hrob malíře Eberharda Eyserta, který je zde také pohřbený. Právě Blumentritt zprostředkoval setkání Eyserta s José Rizalem a výsledkem je obraz Rizala, kterého nedlouho poté popravili španělští kolonizátoři.

Jaké jsou zde další kuriozity?

OD: Nalezneme zde i náhrobky, na kterých je nadepsáno jméno a datum narození a poté jen dopsáno třeba „1944 Osvětim“. Člověk měl zakoupený hrob, ale už se do něj nestihl dostat. Další zajímavostí je, že hřbitov měl dříve ještě jednu část nedaleko sousedícího autoservisu. Tam se pohřbívalo do roku 1947 a v 60. letech byl nepochopitelně zrušený.