Každý týden vozí Radka svou dceru z Podřipska do česko-německého gymnázia v Pirně. To je ojedinělé nejen v Sasku. Nic takového není ani v Bavorsku. Ubytování na internátu i stravu mají čeští žáci kryté, rodiče platí pouze náklady spojené s dopravou.

Radčina dcera se němčinu učila od první třídy na litoměřické ZŠ U Stadionu. Když sama projevila zájem o studium v Pirně, její matka to brala na lehkou váhu. „Říkala jsem si, že aspoň okusí trému spojenou s přijímačkami,“ ohlíží se Radka. Dcera ale v náročném výběrovém řízení uspěla.

Smířit se s tím, že dítě odejde na internát už ve 12 letech, není pro rodiče jednoduché. Děti v Pirně jsou pod větším tlakem. Nejenže se skokově adaptují na cizojazyčné prostředí, musejí se také rychle sžít se spolubydlícími. „Moje dcera má tábornickou povahu a zvládá to skvěle,“ říká Radka. Učit se musí nejen ve škole, ale povinně i dvě hodiny odpoledne na internátu. Pak se ještě učí sama večer i o víkendu.

Kinosál v Malých Žernosekách.
Obec opravila hospodu, sál proměnila v kino

Česko-německá třída na gymnáziu je v Pirně od druhé poloviny 90. let. Na začátku projektu ministerstvo školství pověřilo výběrem vhodných adeptů děčínské gymnázium. „Děti vypracovávají testy kognitivních předpokladů, absolvují pohovor s psychologem a pohovor v angličtině nebo němčině,“ popisuje přijímačky zástupkyně ředitele Gymnázia v Děčíně Hana Brádková. Škola vybírá 15 žáků a 3 náhradníky. „Na úplném začátku byl o projekt velký zájem, hlásilo se až 70 lidí,“ ohlíží se Brádková.

Dnes 24letá Kristýna Lamblová na gymnázium v Pirně odešla z litoměřické ZŠ U Stadionu stejně jako Radčina dcera. „Na začátku pro mě bylo velmi těžké snášet odloučení od rodiny. V tu chvíli je důležité vydržet a nevzdávat to,“ ohlíží se mladá žena. Od 9. třídy musela Kristýna s dalšími českými spolužáky psát několikastránkové slohy bez pomoci slovníku. V 11. a 12. třídě se čeští a němečtí žáci smíchali a vyučovali je výhradně německy většinou němečtí učitelé. „Náročné byly všechny roky,“ ohlíží se Kristýna. „Šok přišel ale až při tom, kdy jsme museli odmaturovat německy stejně jako Němci, přestože naše znalosti pořád neodpovídaly rodilým mluvčím.“

Na Milešovce...
Provozovatel restaurace: Chci dovézt na Milešovku cimbálovou muziku

Děti a jejich rodiče by podle ní při rozhodování o studiu v Pirně měli zvážit fakt, že se německé učební osnovy od těch českých liší. To jim později může komplikovat výběr vysoké školy v Česku. Například u přírodovědných oborů nebo studia práv mohou narazit na neznalost českých reálií a terminologie. Po maturitě asi polovina Kristýniny třídy zůstala v Německu, druhá půle se vrátila do ČR. Kristýna nyní studuje na Technické univerzitě v Chemnitz.

Podle zástupkyně ředitele a němčinářky Ivany Faltysové ze ZŠ U Stadionu studují v Pirně momentálně 4 děti, které do litoměřické školy chodily. Od poloviny 90. let jich tam odešlo kolem dvou desítek. ZŠ U Stadionu je jedinou státní školou v Litoměřicích s povinnou němčinou od 1. třídy. Navíc tu mají rodilého mluvčího němčiny. Do 4. třídy je s dětmi na jeho hodinách přítomen i český učitel němčiny, od 5. třídy s ním děti hodinu týdně konverzují už samy. Když tedy v 6. třídě dělají přijímací zkoušky do Pirny, jsou jazykově dobře vybavené.

Hazmburk
Na Hazmburk se lidé dostanou bezpečněji