Právě tam se sociální pracovníci snaží dětem a mladistvým, ohroženým takzvanými společensky nežádoucími jevy, ukazovat smysluplné trávení volného času, pomáhat jim s učením nebo zlepšovat jejich sociální začlenění. V nových prostorách v Dvořákově ulici, kam se Oáza nedávno přestěhovala, mají klienti od 6 do 26 let dveře otevřené každý všední den.

Jak přiblížil vedoucí zařízení Jakub Krpeš, bezplatnou službu využije průměrně 170 dětí ročně. „Kvůli pandemii jsme měli podmínky ztížené, přesto jsme se snažili poskytovat podporu alespoň elektronicky nebo v terénu a pomáhali jsme také s distanční výukou,“ shrnul Krpeš.

S rozvolňováním se provoz postupně vrací do normálního režimu. Děti si ale budou muset zvyknout docházet na jiné místo, takže jich zpočátku v centru očekávají méně. Ještě před covidem přicházelo do Oázy kolem třiceti až čtyřiceti dětí denně.

I když je věkový rozptyl dětí poměrně velký, nejčastěji sem chodí dvanácti až patnáctiletí. Mnohdy zavítají i plnoletí, to když potřebují pomoci například s hledáním zaměstnání. Pro ně mají v Oáze vyhrazené dvakrát v týdnu i dopolední hodiny.

Vedoucí poboček Naděje v Litoměřicích a v Lovosicích Petra Smetanová popsala, že problémy, které s klienty řeší, se týkají řady různých oblastí. Zatímco starší řeší bydlení, práci nebo vztahy, ti mladší zase školu, ale také šikanu i různé závislosti.

„V rámci prevence se zaměřujeme na lehké drogy, kouření, alkohol nebo sexualitu. V podstatě to, co dělá primární prevence na školách. Tady ale s dětmi pracujeme v delším časovém rozsahu a více do hloubky. Je to hodně o tom, že si kolegové musí nejprve získat jejich důvěru a mluvit s dětmi otevřeně a přátelsky. Jde o to, aby si své problémy nejprve uvědomili a začali nad nimi přemýšlet. A my jim pomáháme ten problém uchopit a řešit ho,“ vysvětlila Smetanová s tím, že spousta dětí vyrůstá v narušených rodinách, které vnímají jako přirozenou věc. Hlavním posláním nízkoprahového zařízení je proto svým dětským a mladistvým klientům otevřít oči a pomoci jim pracovat na tom, aby byli v dospělosti schopni se z tohoto prostředí vymanit a zařadit se do normálního společenského života.

„Kromě toho že s dětmi pracujeme formou individuálního plánování, snažíme se je někam posunout a mluvit s nimi, mohou v Oáze trávit volný čas podle svého rozpoložení. K dispozici tu mají stolní fotbal, ping pong, počítače nebo stolní hry. Často si sem chodí například odpočinout a poslechnout hudbu,“ dodal Krpeš.

Žádný striktně daný program, který by dětem ukládal, co zrovna musí dělat, v zařízení nemají. Neosvědčil se. Sociální pracovníci proto přizpůsobují probíraná témata nenásilně tomu, jaká skupina se v daný den sejde a jaká je v ní nálada.

Oáza nepřerušuje činnost ani během letních prázdnin, kdy přidává do své nabídky i jednodenní nenáročné výlety po okolí. Pořádat se je chystá také letos. „Spousta dětí, které k nám chodí, o prázdniny nikam nejezdí a tráví je jen doma. Cíl je proto jasný. Rozhýbat je a ukázat i jim i jiná místa, než je park, město nebo koupaliště,“ naznačila Smetanová.

Loni například děti vyrazily se sociálními pracovníky Oáza do Jump arény v Ústí, na výlety do přírody, do zoo nebo na ploskovický zámek. „Snažíme se výlety naplnit celé prázdniny, aby se neodehrály během jednoho týdne, ale aby se děti měly po celé dva měsíce na co těšit a měly prázdniny alespoň trochu naplněné,“ dodal Krpeš.