Průšvih je v lesích na Litoměřicku nejvíc vidět na Zababeči u Třebušína. Napadené stromy tu v těchto dnech vyhledávají a označují revírníci. Cestičky v kůře po řádění brouka ukazuje zaměstnanec Lesů ČR Aleš Kryšpín. „Lýko, které vede vodu a živiny, chybí,“ opisuje na kůře hlavní požerovou cestu i vedlejší chodbičky, kde klade samička vajíčka.

V regionu se s kůrovcovou kalamitou potýkají vlastníci lesů hlavně na Úštěcku. Suchem odumírají čerstvé výsadby, mladé i dospělé porosty. „Týká se to nejen smrku a borovice, ale i listnatých dřevin jako buků, javorů, bříz nebo třešní,“ říká mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová. Kvůli deficitu srážek stromy chřadnou a obtížně se brání škůdcům. „Pokud navíc rostou v sutích, v příkrých svazích nebo kamenité půdě, usychají,“ dodává mluvčí.

O kůrovcové kalamitě v lesích celého Ústeckého kraje hejtmanovi Oldřichu Bubeníčkovi referoval také ředitel krajského ředitelství Lesů ČR v Teplicích Pavel Rus. „Ačkoli prozatím není situace v lesích tak vyhrocená jako v těch moravských či na Vysočině, je pravděpodobně jen otázkou času, kdy se kalamita v podobném rozsahu objeví i v našem kraji,“ shrnuje mluvčí hejtmanství Lucie Dosedělová.

Šíření lýkožrouta lze zabránit rychlou těžbou napadených stromů. Ta s sebou nese i věší zátěž pro silnice, po kterých se vytěžené dřevo odváží do skladů či ke zpracování. Také pro napadené stromy na Zababeči brzy přijedou těžaři. Až stoleté smrky by padly stejně, ale postupně a podle plánu.

Jak připomíná i litoměřický lesní správce Petr Tendler, kůrovci jsou sekundární škůdci. Prvotně stromům škodí sucho, kvůli němuž mají úbytek živin a vody. „Když má strom sílu, zavalí kůrovce smůlou. Teď ale někdy uschne a nemá v sobě ani závrt,“ upozorňuje Tendler. Smrk napadá lýkožrout lesklý od vršků korun, prakticky se tomu nedá bránit a strom za chvíli schvátí. „V tomhle suchu je to fofr, trvá to třeba jen týden,“ dodává správce.

Lesníci prý dělají pro zamezení šíření kůrovce maximum stejně jako těžaři, ale pořád to nestačí. Do loňského srpna přitom o kůrovci skoro nevěděli. „Najednou to bylo během jednoho týdne na všech revírech,“ ohlíží se Tendler. Loni od srpna do prosince se vytěžilo 10 tisíc kubíků napadeného dřeva. Letos standardní roční objem dřeva padl už v prvních šesti měsících.

Většina dřeva se zpracovává v zahraničí

Lesy v litoměřické lesní správě těží z 90 procent společnost Hedera Zima z Velvět u Teplic. „Snaží se o maximální a racionální nasazení veškeré techniky i pracovníků,“ poznamenává Tendler.

Vytěžené dřevo se zpracovává zhruba ze 40 % v ČR, zbytek v zahraničí. Přebytek dřeva tlačí ceny dolů. Jaký ale bude další vývoj, lze prý těžko odhadnout. Kalamitní dřevo se zpracovává hlavně na vlákninu. Ale i kulatina se dá z čerstvě napadeného dřeva vyříznout.

Kůrovec vlivem sucha devastuje lesy na Litoměřicku. Lesní správa Lesů ČR Litoměřice eviduje velké množství napadených smrkových porostů. Na fotografiích ukazuje Aleš Krišpín z Lesní správy Litoměřice, jak brouk devastuje smrkové porosty poblíž Třebušína.

Kůrovec devastuje lesy na Litoměřicku. Pomáhá mu sucho.  Foto: Deník/Karel Pech

Na řešení kalamity spolupracuje litoměřická lesní správa se Správou CHKO České středohoří. „Spolupracujeme víc než dříve. Na konkrétních porostech řešíme, jaké postupy volit, protože jde často o lesy v I. nebo II. zóně CHKO,“ popisuje Tendler s tím, že tam bude zásah intenzivnější, než by bylo za normálních podmínek. „V I. zónách je úmyslná těžba předepsaná na 10 let s předepsanou obnovou, teď se to tam bohužel vezme, jak to je,“ dodává správce.

Pokud bude pokračovat extrémní sucho jako v roce 2015, loni a letos, Tendler se obává, že na Litoměřicku přežije minimum jehličnatých lesů. Rozlehlé holiny se budou muset znovu zalesnit. Čím, je nyní zatím nezodpovězenou otázkou. V celé zemi totiž není ani dost sadebního materiálu. S kůrovcem i suchem jsou na tom podobně v lesích v celé Evropě.

Další problematický aspekt sucha v lesích zmínil na setkání s hejtmanem Rus. „Stromy, které odumřely a z kapacitních důvodů není možné je vytěžit, zvyšují riziko vzniku takzvaných korunových požárů, které se v případě vypuknutí rychle šíří a obtížně hasí,“ popisuje Dosedělová.

Škodily bekyně mniška a také imise

Litoměřická lesní správa má na starosti celkem 15 tisíc hektarů lesa. Lesy Litoměřicka z toho činí asi třetinu, jde o čtyři revíry na Úštěcku a Dlouhém vrchu. Další lesy v regionu patří soukromým vlastníkům, kterým lesníci poskytují odborné poradenství i v souvislosti s kůrovcem. Z celkové plochy 3 500 hektarů ukrajují drobní majitelé většinou do hektaru.

Plošné lesní kalamity nejsou novum. Poslední velký průšvih v regionu byl před 100 lety kvůli bekyni mnišce. Před 40 lety lesy na celém severozápadě Čech hynuly kvůli imisím. Kalamitám se dá bránit biodiverzitou. Když některý druh napadne škůdce, ostatní můžou přežít. Předci ale sázeli smrkové monokultury. „Je nejlevnější, nejjednodušší na hospodaření a rychle odroste,“ vysvětluje Tendler. „Před sto lety byla velká poptávka po stavebním dřevě a smrk je ideální dřevina pro využití ve stavebnictví,“ doplňuje Jouklová.