Kolem 40 tisíc injekčních stříkaček loni vyměnili pracovníci litoměřického K centra. Ať už ve svém sídle v Lidické ulici, nebo při výjezdech terénních pracovníků po okrese.

Mezi jeho klienty dominují perníkáři, kteří si drogu píchají. Káčko však vyhledávají i uživatelé THC. Šestnácti z nich přitom ještě nebylo 18 let. Průměrný věk klienta je však kolem 31 let. Vedle 130 mužů loni vyhledalo Káčko i 79 žen.

Sociálního pracovníka Martina Havelku čísla za loňský rok příliš nepřekvapují. „Stabilizovaný stav,“ hodnotí s tím, že 50 nových klientů vyrovnalo ztrátu těch předchozích. „Většinou šli do vězení za kriminalitu spojenou s užíváním drog nebo do léčebny. Brát drogy v kuse se dá plus minus osm let.“

Pozor na trávu

Hitparádu mezi severočeskými uživateli drog už dlouho a téměř výhradně ovládá pervitin následovaný substitučními látkami. Heroin tu prý prakticky neexistuje. Podle Havelky už před lety zanikla distribuční cesta, která šla přes Ústí na západ, a do Prahy se pro něj narkomanům moc nechce.

Problém je však relativně nově tráva. „Dvacet let se tvrdilo, že nic nedělá. Ale dělá,“ tvrdí Havelka. „Uměle pěstované skanky mají navíc i desetkrát víc THC než běžná tráva. Jsou to de facto tvrdé drogy. Pokud někdo vykouří tři až čtyři jointy za den, má to sečtené.“

Kuřáci skanku, kteří Káčko navštíví, mají prý ty samé sociální problémy jako perníkáři. „Vzhledem k tomu, že se THC nedá aplikovat nitrožilně, somatické a fyzické projevy závislosti nejsou tak značné,“ připouští Havelka, podle něhož má však tráva ve větším množství devastující psychické účinky. Hlavně na mládež ve věku 14-20 let.

„Fakt?“ neskrývá překvapení nad těmito informacemi čtyřicátník Milan z Litoměřic. Ten marihuanu kouří nepravidelně už od 90. let, přičemž ve skupině lidí, v níž se pohybuje, není žádnou výjimkou.

„Možná že kdybychom jako mlaďasové přišli rovnou ke skankům, dopadlo by to s námi jinak,“ přemýšlí Milan s tím, že stále preferuje venku vypěstovanou trávu a navíc rozhodně nekouří denně.

Roudnice vede

Zatímco třeba v Ústí nad Labem se drogová scéna koncentruje do samého centra města, na Litoměřicku není tak na očích. A to i ve městech s procentuálně největším počtem uživatelů drog, jako je Roudnice nad Labem.

„Uživatelé drog se uchylují do bytů,“ popisuje Havelka. „Čím je město menší a všichni se tam znají, tím je scéna skrytější.“ S tím se bohužel také potýkají terénní pracovníci, pro které je tak těžší narkomany kontaktovat.

„Tady se většinou fetuje po bytech, takže problém není moc vidět,“ potvrzuje i Martin Krch ze Štětí, který v Káčku dřív jako teréňák pracoval. „Tehdy mě překvapovaly třeba Libochovice, zdánlivě malé klidné městečko. U rybníčku za zámkem bylo hodně jehel vždy, když jsme se tam šli projít.“

Terénní pracovníci pravidelně vyjíždějí nejen do Štětí, Úštěku, Lovosic, Roudnice n. L. nebo Libochovic, ale i těch nejmenších vesnic okresu. Někdy tam prochodí celý den. Stopami pro ně bývají hlavně odhozené stříkačky. Často ale mají kontakt zprostředkovaný stávajícím klientem, který už jejich služeb využil.

K centrumKontaktní centrum v Lidické ulici v Litoměřicích zřizuje oblastní spolek Českého červeného kříže. Káčko pomáhá osobám experimentujícím s návykovými látkami i těm už na nich závislým. Větší radost však má z uživatelů drog s motivací k léčbě a z těch už abstinujících. Radou pomáhá také rodinným příslušníkům a partnerům uživatelů drog i jejich dalším blízkým.

Předvojem Káčka bylo roku 1996 založené centrum pro prevenci drogových závislostí Abúze club v Novobranské ulici. Jeho název se změnil na Kontaktní centrum Litoměřice v roce 1999, kdy také vznikl terénní program realizovaný v Roudnici nad Labem, Lovosicích a ve Štětí.

V objektu bývalého pivovaru v Lidické ulici má Káčko sídlo od roku 2008. Terénní pracovníci mají navíc od roku 2014 pevné zázemí celkem ve třech městech okresu: v Roudnici nad Labem, Lovosicích a ve Štětí.