Těsně vedle 94leté Anežky Peckové sedí její vnuk Pavel Zuna. Při tichém hovoru ji drží za ruku. V prostorné jídelně Domova na Dómském pahorku v Litoměřicích teď v podobně důvěrné blízkosti sedí ještě další dvě dvojice, jejichž věk dělí desetiletí. Odnedávna tu za klienty konečně zase můžou návštěvy. Musí mít ale platný test, nebo si ho tady mohou nechat udělat. Lidé se s babičkou nebo dědečkem smějí setkat v respirátoru a pod dohledem zaměstnanců domova. Pokud to někdo takto nechce, má ještě možnost využít formy návštěvy, které fungovaly v uplynulých měsících nejtvrdšího lockdownu: vidět se lze v bezkontaktní místnosti se skleněnou bariérou, anebo se příbuzní můžou s klienty spojit ve videohovoru.

Na přítomných v jídelně je vidět radost z odkládané návštěvy. „Kontakt s babičkou určitě chyběl. Teď je to lepší a doufáme, že se to vrací do normálu,“ říká k dosavadní odluce Zuna. V průběhu posledních čtyř měsíců se s babičkou viděl jen jednou. Mohli si samozřejmě volat, ale babička špatně slyší.

Návštěvu má teď také nejstarší rezidentka domova, 99letá Anna Rašková. Přišel za ní zeť. „Teď, když se po té proluce už můžeme vidět tváří v tvář, jsem tu podruhé,“ popisuje Jiří Pechr z Miřejovic. Jeho tchyně je ve veselé náladě a novinářské návštěvě hned nabízí lekci hry na harmoniku.

K návštěvám teď v litoměřickém domově neslouží jen jídelna, ale i sál. Pokud v něm zrovna klienti zařízení neházejí míč po kuželkách, jako je tomu teď. Termín si příbuzní domlouvají telefonicky předem. Není to jen tak. „Musí se prokázat buď uzavřeným očkováním, antigenním testem ze zdravotnického zařízení, nebo je otestujeme sami,“ popisuje Veronika Chaloupková, která je pověřená vedením domova. I tak musí mít všechny návštěvy respirátor FFP2. Do pokojů za seniory návštěvy nemůžou. „Je to hlavně kvůli tomu, aby si oni ani jejich příbuzní nesundali respirátory, abychom na ně viděli,“ vysvětluje Karolína Wankovská, ředitelka Farní charity Litoměřice, která domov zřizuje.

Momentálně jsou tu „čistí“ a jsou za to rádi. „Nechceme, aby se nám to sem zase vrátilo,“ potvrzuje Chaloupková. Wankovská připomíná, že ani očkování není stoprocentní zárukou, že virus nebo karanténa nehrozí. V domově už mají pracovníky po druhém očkování, které hygiena přesto kvůli nebezpečnému kontaktu nechala doma.

Dvacítka seniorů s covidem

Na Pahorku nechtějí příliš polevit především proto, aby je neohrozil nedostatek personálu. Jako tomu bylo loni na podzim v jiných domovech v regionu, kde museli vypomáhat dobrovolníci i vojáci. Také tady měli nemocné v řadách personálu, byť jejich nízký počet neohrozil zachování standardní péče. Covidních klientů měli kolem dvaceti. Skoro u všech nebyla nutná hospitalizace a přímo kvůli covidu tady nikdo nezemřel.

Na Pahorku senioři většinou bydlí po dvou. Jakmile zaměstnanci zařízení testem zjistili někoho pozitivního, pár rozdělili do izolace. Aby pro to měli dostatek prostoru, nepřijímali nové klienty. Teď si jako rezervu ponechávají poslední takový pokoj, ale i ten se chystají v nejbližší době obsadit. To je evidentní známka optimismu, se kterým tady přistupují k situaci, i když jsou stále obezřetní. Zdejší praktik už naočkoval přes sto klientů domova druhou dávkou, tím samým se může pochlubit i kolem 40 zaměstnanců zařízení. Pokud jim to jejich zdraví dovolí, chodí už senioři ven z objektu na procházku.

S postupným zlepšováním epidemiologické situace a rozvolňováním vládních opatření hodlají i v litoměřickém domově uvolnit stávající systém návštěv. Příbuzní pak budou moct přijít bez testování a i na pokoj. Kromě návštěv v jídelně a sálu je stále v provozu i bezkontaktní místnost. Na dceru před ní zrovna čeká 88letá Jiřina Vlachová. „Ale jo, dá se to zvládnout,“ hodnotí půlhodinové hovory přes takzvanou chůvičku. Malým přístrojem na baterky na bázi rádia běžně rodiče střeží v druhém pokoji své malé děti. „Nedá se nic dělat, když to teď jinak nejde. Snad se to zlepší,“ věří seniorka.

Oknem je vidět, že se její dcera už blíží. Zaměstnankyně zařízení do návštěvní místnosti nejprve vpustí ji, načež dceru zamknou za skleněnou stěnou. Pak prostor vydezinfikují, teprve potom do místnosti chodbou pustí paní Vlachovou. „Když byl největší lockdown, bylo to tu docela v permanenci,“ říká k návštěvám v bezkontaktní místnosti Chaloupková. Brzký návrat k návštěvám v soukromí si tu přejí všichni. Včetně 92leté Libuše Krejčové. „Je to tady fajn, akorát bych potřebovala, aby to bylo venku i tady zase normální. Aby mohla návštěva přijít zase ke mně do pokoje a být tu třeba dvě hodiny, jak jsem byla zvyklá dřív,“ potvrzuje seniorka.