Stoletá Marta Slavíková prožila téměř celý život na Litoměřicku. Vzpomíná na Házlice u Třebušína, ve 48. roce zakotvila v Zahořanech u Křešic. Zprvu pracovala v zemědělství, potom 17 let uklízela obecní školu a nakonec dělala v pekárně. Do důchodu šla v roce 1981 a její potomci s úsměvem vzpomínají, že na pásce měla dlouhou dobu 999 korun.

Recept na dlouhověkost čtenářům Deníku neprozradila. Leda že by to byla práce. „Furt dělat, dělat,“ popsala svůj život. To potvrzují její blízcí. „Pracovala celý život na záhumenkách, doma měla zvířata. Práce a vnoučata, to ji drželo,“ říká zeť oslavenkyně Václav Kuchař.

Dokud to šlo, paní Slavíková žila v baráčku v Zahořanech. Letos v červenci to ale bude už 6 let, co je v libochovickém domově. Už tu měli jednu její velkou oslavu, když jí bylo 95 let. A jak se tu oslavenkyni líbí? „Moc, jinak bych tu tak dlouho nevydržela,“ usmívá se. Dříve pletla, teď už kvůli bolestem nemůže. Tak se častěji dívá na televizi a čte si. Gratulanti, mezi nimiž nechyběl Jindřich Vinkler, šéf Centra sociální pomoci, pod který libochovický domov spadá, i hejtman Jan Schiller, paní Slavíkové darovali dort. Jak ale prozradila, sladké moc nemusí. Ráda si zato dá naloženou kyselou zeleninu.

Dcera paní Slavíkové Marie Kuchařová popisuje svou maminku jako obětavou a hodnou nejen na rodinu. „Bydleli jsme pod hřbitovem. Když šel někdo na hřbitov, ať to byli třeba cizinci, zaťukali, něco potřebovali, vždycky jim vyhověla,“ řekla Marie Kuchařová s tím, že si myslí, že její dobrota se paní Slavíkové vyplatila a právě i díky ní se dožila tak úctyhodného věku. Kolem padesátky měla sice závažné zdravotní problémy, ale poprala se s nimi. „A potom nic. Nebo když něco, tak si jen dala acylpyrin a čaj. Nepamatuju si, že by nějak marodila,“ popsala zdraví její maminky dcera.

Aktivizační pracovnice libochovického domova Lucie Horká charakterizuje oslavenkyni jako tichou milou čistotnou a příjemnou paní. Kvůli nedoslýchavosti si tolik nemůže povídat se spolubydlícími, i proto docela často leží v knihách a časopisech. „Ráda čte příběhy ze života mladých a starých,“ vylíčila paní Horká s tím, že dříve paní Slavíková napletla moře ponožek a dětských bačkůrek sestřičkám a vnoučatům. „Byla to její velká láska, ale teď už na to má bohužel špatné oči a bolí jí ruce,“ dodala aktivizační pracovnice.

Na to že jí je sto let, je paní Slavíková podle sociálních pracovníků velice vitální. „Má ještě přehled o svých financích, vyzná se ve svých dokumentech a ráda vzpomíná na své dětství, kde pracovala,“ shrnula Tereza Lachmanová z libochovického domova.

Mohlo by vás zajímat: Místo ubytovny je u stadionu v Lovosicích zbrusu nový hotel i s bistrem

Deník se podíval do nového hotelu v Lovosicích | Video: Deník/Jaroslav Balvín