Tak většinou vzpomínají na legendárního českého kytaristu lidé, kteří měli možnost se s ním setkat a prohodit několik slov. Já tu možnost měl naštěstí také. A hned několikrát. Naposledy to bylo v roce 2015, kdy jsem organizoval další ročník rockového festivalu Altros v Lovosicích a splnil si pozváním kapely Blue Effect takový malý sen. Kdo jen mohl tušit, že tak pozitivní člověk plný energie už za pár měsíců nebude mezi námi.

Jako člověka, který poloprofesionálně „drhne" rockovou kytaru, mě Radimova hráčská technika a feeling ve spojení se způsobem kompozice skladeb neskutečně inspirovaly a stále je mi trochu tajemstvím, „jak že to ten malej usměvavej děda vlastně hrál".

Radime, ještě minulý týden jsme se o Tobě bavili s Vláďou Mišíkem a doufali, že vše dobře dopadne. Díky za veškerou práci, kterou jsi tady odvedl a neskutečně tak obohatil naší hudební scénu, nejen v tom rockovém odvětví. Spolupráce s Jaroslavem Hutkou, Mariánem Vargou, Dagmar Andrtovou-Voňkovou a dalšími tomu je důkazem.

Budiž Ti rockové nebe lehké a drž mi fleka!

Slunečný hrob patřil mezi největší hity Blue EffectuZdroj: archiv