„Včera dne 20. srpna 1968 kolem 23 hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky…“ Výčet států v čele se SSSR ukazoval, jak může vypadat bratrská pomoc.

V Litoměřicích se kromě jiného objevil obrněný transportér BRT 152. Invazní technika měla na sobě typické invazní pruhy sloužící k odlišení okupačních strojů od československých, které byly v mnoha případech stejného typu. V případě zmíněného obrněného transportéru stejný typ měla ve své výzbroji i maďarská či polská vojska.

Vojáci těžce nesli situaci, kdy jim velení nedovolilo dělat to, na co se cvičili. Díky vojenské vysílačce se několik dnů éterem šířilo vysílání „Svobodného Litoměřicka“. Sedmý spojovací pluk v Litoměřicích spadající pod vojenskou rozvědku, kterému vysílačka patřila, dokonce hned po invazi vypustil z přísahy pasáž o internacionální obraně socialismu. Naopak ji nahradili slovy o obraně proti okupantům. Tuto přísahu složilo 440 nových branců.

Zatímco v severočeském Průboji se objevila fotografie invazního vozidla projíždějícího davem s popiskem Obyvatelé okresu vítají spojence, na zdi kostela sv. Václava v Lovosicích někdo napsal jadrné prohlášení: My jsme národ Jana Žižky, rozbijeme Rusům dršky. O kus dál plakátovací plocha velkými písmeny oznamovala: 6 let jsme na vás čekali a 100 let nás to bude mrzet. Pro jistotu někdo dopsal trestní sazbu pro kolaboranty.

Rudé právo ve středu 21. srpna 1968 na první straně invazi nezmínilo ani slovem. Zato tam byla zmínka o pokusu o puč v Sýrii. Zajímavé je, že v následujících několika dnech Rudé právo nevyšlo a následně se v něm objevovaly kritické příspěvky. Dne 25. 8. 1968 mělo Rudé právo jen dvě strany a na úvodní se ve článku Na jejich straně je lež mimo jiné psalo: „Do této doby jsme podobné zásady a principy považovali za vlastní jen fašismu, neokolonialismu, imperialismu. Jestliže se k takovému činu propůjčilo pět socialistických států – musí si být zřejmě vědomy, že na sebe berou odpovědnost za následky: opovržení, zjevné nepřátelství okupovaných národů, rozbití mezinárodního socialistického a komunistického hnutí.“

Stačil pouhopouhý měsíc k tomu, aby se dikce hlavních novin tehdejšího Československa změnila. Na titulní straně Rudého práva 21. září už běžely známé normalizační zprávy o rozporech britských konzervativců, zájmu nových členů o vstup do KSČ na Ostravsku a úrodě cukrové řepy na Slovensku.