Představte Hynkovo hravé divadlo (HHD). Jak vzniklo a proč tento název?

Divadlo založili tři herci se zkušenostmi z dob snahy o oživení Máchovců, ochotnického spolku, který v Litoměřicích působil hlavně před a krátce po sametové revoluci. To se bohužel nezdařilo a tak jsme další zkušenosti načerpali v okolních souborech v Terezíně, Libochovicích nebo v Klapém.

Po několika letech tlachání u piva, že bychom měli ty Máchovce ještě zkusit oživit a po tom, co nám zkušená ochotnice a režisérka Eva Andělová přislíbila pomoc s režií, jsme založili HHD. Název jsme měli vymyšlený zhruba za čtyři piva a měl obsahovat odkaz k Máchovcům, vztah k Litoměřicím a to, že se hodláme divadlem bavit.

Kolik máte odehraných her a jaké?

Od roku 2010, kdy jsme divadlo založili, jsme nastudovali sedm inscenací. Nejúspěšnější z nich bylo Werichovo Fimfárum, které jsme odehráli asi šedesátkrát a Čapkovo Ze života hmyzu. S oběma inscenacemi jsme se úspěšně účastnili postupových divadelních přehlídek. Z dalších mohu vyjmenovat například prvotinu Kdo hledá najde aneb Ženitba Balzamínova od Ostrovského, nebo Rodinný průvan od Agnès Jaoui a Jean-Pierre Bacri. Všechny inscenace, kromě dvou celkem úspěšných pokusů režie Aleny Černé a mojí, režíruje Eva Andělová. Hry vybíráme hlavně dle obsazení, aby si všichni nadšenci mohli zahrát a aby to diváky bavilo.

Snažili jste se zabrousit i do vážnějších témat, než jsou zábavné hry?

V Litoměřicích jsou diváci bohužel spíše zvyklí na ty pražské zájezdové bulvární prvoplánovité komedie, ale i za přispění nového vedení Divadla Karla Hynka Máchy se nám daří pohled diváka na divadlo měnit a občas nasazujeme i vážnější kusy. U těch se ale nedá čekat velký divácký zájem.

Jste spoluorganizátory Divadelní benefice, jak proběhlý osmý ročník hodnotíte?

Letošní ročník byl průlomový. Jednak ve vybrané částce, která překonala magickou hranici dvě stě tisíc korun a druhak ve výběru programu. Ten jsme na zkoušku doplnili dvěma profesionálními soubory, které nám jistě přitáhly nové diváky a udělaly velkou propagaci, což se odrazilo na vybraném vstupném.

Dále se rozšířil pořadatelský tým a i zástupci města, úřadů či lidi okolo kultury začali brát benefici jako něco, co k městu neodmyslitelně patří a co chtějí podporovat. Poznal jsem to z mnoha dotazů, jak se to povedlo a osobních gratulací a pochval pořadatelům.

Kdy a kde Vás mohou diváci vidět?

Kdo o nás přišel v rámci benefice, bude muset chvilku počkat, než se vzpamatujeme. Někteří herci, jako třeba Jakub Ružbatský, hráli i ve třech představeních a řada dalších je zmožena realizací divadelního festivalu. Ale samozřejmě jen co to půjde, popřemýšlíme o nové inscenaci a brzy odehrajeme v blízkém okolí třeba úspěšnou hru Čistírna. Máme naplánováno třeba Štětí, Terezín nebo Horní Beřkovice.