Jeden z nejúspěšnějších biografů v České republice, který existuje přes 100 let. Kino Máj v Litoměřicích se poprvé otevřelo v roce 1910 pod názvem Theatre Elektra a v roce 1945 dostalo svůj nynější název. Proběhla v něm řada rekonstrukcí, avšak za největší přelom můžeme počítat jeho digitalizaci. Mimo jiné se v kině pořádají výstavy a akce. Michal Špadrna pracuje jako vedoucí kina dvanáct let, divácké preference jsou pro něj však stále záhadou. „Do dneška nechápu, jak lidé uvažují, kde berou informace a proč najednou na nějaký titul, který si myslíme, že bude špatný, je vyprodané kino,“ říká Špadrna.

Kino Máj v LitoměřicíchCo všechno obnáší být vedoucím kina?
Starám se o tvorbu programu, řeším drobné technické problémy, zajišťuji komunikaci s diváky. Mojí povinností je zkrátka udržet chod kina při životě.

Jakým způsobem vybíráte filmy, které volíte do programu?
Všechno vybírám pocitově. Jsou filmy, u kterých jsem si jistý, že by na ně mohli lidé přijít. Ale kolikrát se stane, že se vůbec netrefím. Někdy naopak promítáme pouze dvakrát a je narvané kino. Otázkou ale zůstává, jestli by chodil pořád stejný počet lidí, pokud bychom promítali žádaný film desetkrát. 

Jak vůbec probíhá zvolení filmů, které si přejete v kině promítat?
Existuje organizace, která sdružuje všechny distributory v České republice a vydává plán premiér. Podle toho vybíráme filmy, které chceme v kině hrát. Může se i stát, že u nás poběží film dříve než v Americe, ale někdy i o dost později.

Máte tedy možnost promítat i staré filmy?
Ano, ale vše závisí na právech. České filmy mají neomezené právo. Co se týče zahraničních filmů, tam se práva kupují na rok až pět let. Ale stává se, že pokud film vyšel na DVD či v jiné podobě, divák už na něho do kina nepřijde.

Je větší návštěvnost u 3D projekce?
Návštěvnost 3D filmů upadá. 3D projekce jsou známé minimálně 70 let a vždy v určitém období přišla vlna, kdy se točily 3D filmy a lidé na ně chodili. Když vlna odpadla, stala se z toho spíš taková pouťová atrakce. Poslední 3D nástup, který u nás proběhl i s digitalizací kina v roce 2010, u nás trvá do dneška, ale stejně to není takové, jaké to bylo na počátku. 

Zvládáte čelit multikinům?
Před digitalizací nám byla multikina velkou konkurencí. Promítalo se z 35mm pásu, který nebyl nejlevnější, proto se koupil určitý počet kopií a ty chodily po celé republice. Přednost měla multikina a až potom se to posílalo dál. Jednosálová kina se dostala k premiérovým filmům až třeba po dvou nebo třech měsících. S digitalizací toto všechno padlo. Můžeme v jeden den hrát premiérové filmy všichni. Troufnu si tedy říct, že my spíš konkurujeme multikinům. Litoměřické kino je páté nejúspěšnější kino v České republice, takže konkurenci multikin nepociťuji.

Čím se od multikin odlišujete?
Lišíme se v typu půjčovného. Multikina zaplatí za projekci dva až pět tisíc korun a poté záleží na tom, co vydělají. Menší kina jako my odvádějí za každou vstupenku padesát procent z ceny. Má to své výhody i nevýhody. My platíme částku podle toho, kolik přišlo diváků, v multikině platíte i přesto, že nepřišel nikdo.

Kdy podle vás mělo kino nejmenší a kdy největší návštěvnost?
Před rokem 1989 byla návštěvnost velmi vysoká. S nástupem televize Nova nastal dost drastický pokles. Nejmenší návštěvnost odhaduji na roky 2003 a 2004. Digitalizace byla pro kina taková renesance a návštěvnost se opět zvyšovala.

Které filmové žánry jsou nejnavštěvovanější?
Je to velice nárazové. Míváme období, kdy se navštěvují pouze komedie, z ničeho nic se to poté překulí pouze na horory. Teď jsou momentálně nejnavštěvovanější komedie.

Jak jsou na tom české filmy? Chodí na ně diváci častěji?
Záleží na titulu. Ale myslím si, že ne. Kdyby někdo věděl, jak udělat, aby lidé chodili na konkrétní film, byla by to úplně jiná situace. Do dneška nechápu, jak lidé uvažují, kde berou informace a proč najednou na nějaký titul, který si myslíme, že bude špatný, je vyprodané kino. Mnohokrát se také stalo, že na film v premiéře nikdo nechodil a z ničeho nic byl v repríze o něj o dost větší zájem.

Na závěr bych se chtěla zeptat, zda existuje některý typ filmů, který si nepřejete v kině promítat?
Těch titulů je samozřejmě hodně, ale nepromítám to pro sebe, promítá se to pro diváky. Diváci si sami určují, co chtějí vidět. Dokonce když nám někdo napíše, že film nestihl a jestli bychom mu ho nemohli promítnout ještě jednou, nemáme s tím problém. Pak jsou tady pornografické filmy, které promítat nesmíme.

Hana Eichlerová