Zařízení určená k azylovému ubytování či jednorázovému noclehu jsou nyní plná až po střechu. Lidem, kteří nemají kam jít, hrozí v tomto počasí venku silné podchlazení, které nezřídka končí i smrtí. Aby zabránily nejhoršímu, fungují v některých městech azylové domy, kde mohou nalézt potřebné zázemí.

Denně připravují krizová lůžka

„Máme téměř obsazeno. Celková kapacita domu je 28 lůžek. Z toho pět je na noclehárně a zbytek na ubytovně. Máme pouze jedno volné místo na ubytovně, noclehárna je nízkoprahová, takže může přijít kdokoliv. Teď bývá naplněná každou noc, takže jsme museli sáhnout k opatření, že poskytujeme i krizová lůžka. Lidé mohou přespat na matracích v denním centru,“ říká pracovník z Azylového domu Marie Pomocné v Litoměřicích Jakub Ružbatský.

Jedním z klientů litoměřického azylového domu je i pan Josef Holub z Duchcova. V azylovém domě letos stráví již třetí vánoční svátky.

„O střechu nad hlavou jsem přišel před dvěma a půl lety. Tenkrát jsem si to zavinil sám, když jsem začal pít alkohol a neplatil jsem nájem. Když mi dali výpověď z bytu, žil jsem tři týdny u matky. Pak mi ale řekla, že se mám o sebe postarat sám, a tak jsem odešel. Po třech dnech strávených na ulici jsem se uchýlil do azylového domu v Duchcově,“ líčí svůj příběh pan Josef Holub.

„Tři dny jsem bloumal po Teplicích. Přes den jsem pobýval společně s dalšími bezdomovci na nádraží a v noci jsme chodili, aby nám nebyla taková zima. Není to tedy nic příjemného a nikomu bych to nepřál,“ vypráví dále.

Do Litoměřic se pan Holub dostal, když si našel podnájem. V té době získal práci a byt mohl platit. Po půl roce však dostal výpověď a musel se vrátit znovu do azylového domu, tentokrát v Litoměřicích.

Letošní Vánoce bude trávit poprvé sám. „Loni jsem byl o svátcích se svou přítelkyní, to bylo ještě v duchcovském azylovém domě, kde jsem se s ní seznámil. Letos budeme každý zvlášť. Podívám se po Litoměřicích a večer se vrátím na pokoj. Pár přátel by se tu našlo, ale chci být raději sám,“ plánuje.

Do budoucna by chtěl s přítelkyní přesídlit do Děčína, kde má přislíbenou práci a ubytování. Do té doby bude ale využívat služeb litoměřického azylového domu.

Klienti nemohou být pod vlivem alkoholu

Ani krizové ubytování není zdarma, ceny jsou ale výrazně nižší než v podnájmu.

„Místa na ubytovně jsou zpoplatněna šedesáti nebo třiceti korunami za noc, lůžko na noclehárně stojí dvacet korun. Pokud někdo přijde navíc, může zdarma přespat na krizovém lůžku. Nepřijímáme pouze lidi, kteří jsou pod vlivem alkoholu. Když někdo přijde a má třeba jedno pivo, v minus patnácti stupních ho nevyhodíme. Jinak to ale netolerujeme,“ upozorňuje Jakub Ružbatský.