Prosluněné dopoledne, houpačky, pískoviště, veselý křik. Na rozlehlé zahradě mateřinky Lipová v Mládežnické ulici v Litoměřicích si s ostatními dětmi hraje exotický kluk s copánkem. V tom, aby si s dalším malým Mongolem sedly i ostatní děti, od ledna pomáhá kvalifikovaná asistentka pedagoga.

Do školky začali tříletí mongolští chlapci chodit loni v září a měli problémy s adaptací i integrací. „Souvisela s neznalostí českého jazyka a prostředí,“ popisuje vedoucí školky Ivana Brutovská. Třídní učitelky proto zpracovaly plán pedagogické podpory a po jeho vyhodnocení odeslaly chlapce k dalšímu šetření do školského poradenského zařízení. To jako podpůrné opatření doporučilo asistenta pedagoga.

Jeho místo zřídila školka se souhlasem krajského úřadu. Zaměstnala Markétu Tomiovou, která prošla kurzem asistenta pedagoga v Praze a dvěma dalšími kurzy věnovanými práci s dětmi cizinců na pedagogické fakultě ústecké univerzity. S dětmi pracuje pod vedením třídních učitelek od 8 do 12 hodin, tedy ve stěžejní době pro vzdělávání dětí. „U obou chlapců jsou vidět větší či menší pokroky. Začínají například mluvit česky,“ bilancuje asistentka s tím, že si také pamatují jména všech dětí a poznávají i barvy.

Každý z chlapců má jinou povahu a informace i okolí vnímají jinak. „Ten starší mě bere jako součást rodiny. Když jsme probírali zvířata, ostatní děti po mně házely gumové pavouky, protože vědí, že se pavouků bojím. On na ně dělal ty ty ty,“ usmívá se asistentka pedagoga.

Vietnamské děti jsou přizpůsobivé

Ve školce Lipová už mongolské děti měli, ale pětileté s už staršími sourozenci, kteří česky trochu uměli. „Mezi nejmenšími máme také vietnamské děti. Ty se adaptují velmi dobře, jejich rodiče jsou obchodníci a snaží se mluvit česky. Mívají navíc i české chůvy,“ připomíná Ivana Brutovská.

Oproti tomu mongolští rodiče obvykle pracují ve fabrikách, kde češtinu příliš nepotřebují, a tak nemají potřebu česky mluvit ani se svými dětmi. Markéta Tomiová je tak ve školce vůbec první asistentkou pedagoga k dětem cizinců.

Další mongolské děti v Litoměřicích chodí od loňského září do školky Sedmikráska v Ladově ulici a i ty dostaly od října asistenta pedagoga na podporu předškolního vzdělávání. „Díky tomu všechny udělaly obrovský pokrok,“ hodnotí Monika Mejtová, ředitelka litoměřických mateřských škol. Do nich chodí celkem kolem 40 dětí cizinců. Nejvíc je Vietnamců, Slováků, Mongolů a Ukrajinců. „Měli jsme ale i děti z Indie nebo Palestiny,“ dodává Monika Mejtová.