Čtyřicetiletý Petr Zacharov byl na Milešovce poprvé v osmi letech. O zdejší nejvýše položené vědecké pracoviště v Česku se tehdy staral jeho otec.

Dnes má observatoř možná ještě unikátnější postavení. Jedině tady speciální radary v nenápadných plechových krabičkách na kamenné vížce měří, z jak velkých vodních kapek a ledových krystalků se skládá oblačnost. Další přístroje měří vlastnosti procházejících bouřek. Proč ale z jednoho oblaku práskne pět, z jiného 500 blesků a z dalšího spadne jen pěkná přeháňka, se ještě přesně neví.

I o tom budou možná rokovat tento týden experti na observatoři, kde se nepřetržitě měří už 115 let. Na seminář se ale lidé kvůli proticovidovým opatřením nepodívají. Už rok a půl nemůžou ani na rozhlednu, která je součástí observatoře.

Než se vyšplhal nahoru, nechal Petr Zacharov z pražského Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd auto dole pod kopcem. „Jsme asi jediná meteorologická observatoř v Evropě, na kterou musíte pěšky,“ usmál se.

Stavební materiál ani zásoby vody ale nikdo na zádech tahat nemusí. Už od 30. let k tomu slouží lanovka. Nahoru s ní nedávno vezli i nejnovější měřicí přístroj, radar za několik milionů korun. Zařadil se mezi přístroje sledující speciální faktory, které nikde jinde v Česku neměří: těmi je detailní složení oblaků.
Kromě toho je tady podobně jako na každé stanici, kde data sbírá kromě Akademie věd i Český hydrometeorologický ústav, stejná základní sada přístrojů pro měření teploty, vlhkosti či srážek. Nejsou nainstalovány jen nahoře na rozhledně, ale také na takzvané meteorologické zahrádce pod ní. Podobná „zahrádka“ je i na nížinné observatoři v nedalekých Doksanech, kde se specializují na měření sucha.

Nobelovka díky Milešovce? Zatím ne

Jak vlastně blesk v oblačnosti vzniká, se ještě přesně neví. Milešovka je na takové zkoumání nanejvýš vhodná, ostatně Němci jí říkali Donnersberg - bouřková hora. „Bouřek pozorujeme okolo docela dost,“ potvrzuje Petr Zacharov s tím, že jejich spouštěčem bývají třeba Krušné hory. K nim se to z vrcholu Milešovky zdá i za běžné viditelnosti, co by kamenem dohodil. Pozorovatelé si ale vzpomínají i na pěknou bouřku až nad Lipnem. Že by se však právě na Milešovce přišlo na to, proč přesně vzniká bouřka, to si Petr Zacharov nemyslí. „Takhle věda nefunguje. Není to tak, že by se zčistajasna přišlo na velký vědecký průlom. I když dostanete Nobelovku, je za tím spousta let výzkumů řady týmů. Malé kamínky se dávají dohromady, až se to teprve po letech složí dohromady a vznikne něco většího,“ popisuje vědec. Přesto měření z Milešovky inspirovalo nejeden článek v respektovaných mezinárodních časopisech.

Přístroje, kterými vědci dřív měřili teplotu a další faktory, v rozhledně vystavují v jedné malé místnosti. „Zatímco ty nové jsou v plechové bedně a není na nich nic vidět, tyhle jsou pěkné,“ ukazuje Zacharov na letité teploměry a barometry či heliograf měřící množství přímého slunečního záření a misku anemometru. Některé z exponátů měřily hodnoty už v roce 1905, kdy se na observatoři měřit začalo.

„Když jsem tu byl na praxi na přelomu století, ještě jsem odečítal z teploměrů a manuálního anemometru,“ líčí Petr Zacharov, který na Matematicko – fyzikální fakultě Univerzity Karlovy vystudoval meteorologii a klimatologii.

Unikátní muzeum si ale turisté, kteří na Milešovku obvykle proudí i po stovkách denně, už rok a půl nemůžou užít kvůli proticovidovým opatřením. Nezměnily na tom nic ani prázdniny. „Byl by problém nahradit nakažené pozorovatele, kteří se tu střídají a slouží non-stop. Jeden nám vypadl na jaře, takže zkušenost už bohužel máme,“ vysvětlil Zacharov.

Lidé na rozhledně ještě neviděli ani zbrusu nové panoramatické panely s názvy vrcholů vzdálenějších hor. Tento týden si je spolu s vypucovanými měřidly z minulého století budou moci prohlédnout aspoň lidé z malé delegace expertů. Odborníci se sem totiž po šesti letech opět sjedou na interdisciplinární seminář. Očekávají tady i předsedkyni Akademie věd, profesorku Evu Zažímalovou.

Únik od obrazovek

Vědci přímo na observatoř vyrážejí, když si chtějí odpočinout od obrazovek. Ze současných přístrojů se sypou data přímo do počítačů na observatoři a putují do jejich pražských pracovišť.

Užít si sem jezdí i výhled, velká část Ústeckého kraje je zde jako na dlani, včetně nově napuštěného jezera Milada nebo větrných i uhelných elektráren. Že po odsíření fabrik velká část znečištění z regionu zmizela, naznačuje i to, že se už na Milešovce neměří čistota ovzduší.

Kromě zdejší observatoře a té doksanské mají Akademie věd nebo Český hydrometeorologický ústav v regionu pro svá zkoumání ještě pracoviště v Kopistech u Mostu.