Pořádně těžká a pořádně cenná soška beduína přibyla do kuchyně v domku Jiřího Strosse v Budyni nad Ohří. Majitel místní malé autodílny si cenu přivezl ze saúdskoarabské Rallye Dakar, kde byl palubním technikem Aleše Lopraise. Ten dojel se svým kamionem nakonec jako druhý za také českým závodníkem, Martinem Macíkem.

„Kvůli tomu se tam všichni honěj,“ usmívá se nad soškou skromný 43letý muž, který se věnuje navigování i servisu závodních aut na různých rallye profesionálně už dvacet let.

Jiří Stross, mechanik a navigátor z posádky Aleše LopraiseZdroj: Deník/Karel PechSošku beduína považuje za svůj životní úspěch. Loňský triumf hned dvou týmů je neuvěřitelným úspěchem pro Česko. Pro závodníky je obvykle vítězství extrémně náročnou Rallye Dakar vůbec dojet, ostatně i za to dostávají ceněnou medaili. Také tu borec z Budyně Deníku ukázal.

Letošní vytrvalostní závod aut skončil jen před pár týdny, stovky závodníků jelo z Al-Ula do Janbú. Kamionů startovalo 38, Loprais řídil speciální Pragovku. Jiří Stross z Budyně seděl hned vedle něj a navigátora Jaroslava Valtra jako palubní technik. „Člověk dostane itinerář trasy, takzvaný Road Book, v elektronické formě 5 minut před odjezdem do etapy. Do té doby víte jen souřadnice startu, kam se jede z bivaku,“ líčí Stross.

Přivítání Aleše Lopraise ve Frenštátě pod Radhoštěm
OBRAZEM: Druhý na Dakaru. Náměstí ve Frenštátu vítalo Aleše Lopraise

Na ohromné planině náklaďákům cestu „malovaly“ motorky a osobáky, které jsou v rallye pochopitelně rychlejší. Zejména duny můžou jet napřímo, zatímco kamiony je musí vykružovat našikmo. Lopraise a spol. čekalo během dvou týdnů 5 tisíc ostrých závodních kilometrů. Dohromady ale najeli dvojnásobek mezi bivaky a dílčími starty etap, které od sebe byly až 200 kilometrů daleko.

Tým si neodpočal ani po nocích, kdy musel opravovat vozidlo těžce zkoušené extrémním terénem. Běžná byla rozbitá skla, prasklé pneumatiky a další defekty. „Fyzicky náročný je terén i pro tělo, psychicky náročné to je též, byli jsme celý den zavření v kabině. Během dne bylo 30 stupňů, v noci to klesalo na 5 stupňů, někdy dokonce padal sníh,“ líčí Stross další těžkosti.

Jednou z obětí Dakaru je i portugalský motocyklista Paulo Goncalves (na snímku je přikryté jeho tělo na místě nehody).
Legendární Dakar z druhé strany: Smrt si nevybírá, nejvíc umírají motorkáři

Jiří Stross se běžně přes rok vedle servisování v Budyni věnuje rallye osobních automobilů na závodech v Česku. Aktuálně jezdí zejména s Dominikem Nwelati z Mladé Boleslavi. Před týdnem se vrátil ze zahraniční rallye ve Finsku, kde sekundoval litoměřickému závodníkovi Miroslavu Plíhalovi. Sám Stross nezávodí. Jedním z důvodů je prý i to, že nemálo závodníků stáhla závislost na rallye i do problémů.

Borec z Budyně si všímá toho, že v Česku nedorůstá nová generace závodníků. „Je hodně vidět propad. Stojí to dost peněz a dnes mají mladí jiné zájmy. Radši ty závody hrají jen na počítači, než aby si připravili auto, nebo se věnovali aspoň motokárám, jako to bylo v naší generaci,“ popisuje automechanik. S dálkovou rallye začínal u roudnické Buggyry, kde 5 let jezdil s Jaroslavem Valterem a později s Martinem Kolomým.

Mohlo by vás zajímat: Aliyyah Koloc nezahálí. Krátce po Dakaru zvládla i Saudi Baja

Zdroj: www.youtube.com