Při projevech hostů zazněla slova obdivu, díků a uznání. „Potřebujeme takové příklady, jako byl generál Mašín," řekl předseda Sněmovny Jan Hamáček.
„Nebudeme-li vzpomínat na své hrdiny, pak je možné, že jejich seznamy budou přibývat," uzavřel svůj projev Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády.
Velký ohlas přihlížejících měl proslov senátora Tomáše Grulicha.

„Stojíme před deskou člověka který se svou rodinou představuje esenci boje za svobodu a demokracii," řekl Tomáš Grulich. V závěru svého vystoupení vzpomněl také na syny generála Josefa Mašína, Ctirada a Josefa, kteří v 50. letech za použití zbraní překročili hranici a později vstoupili do Armády USA, kde působili také jako instruktoři výsadkářů.
Mezi hosty byla i dcera Josefa Mašína Zdena Mašínová a vnučka Sandra Mašínová. Ta přečetla emotivní dopis Josefa Mašína ml. Z USA vzkázal například to, že se česká společnost po roce 1989 nedokázala vypořádat s komunisty, ale že neztrácí naději na budoucnost země ve svobodě a demokracii.

Několikaminutový potlesk, ale i slzy přítomných pak následovaly po vystoupení plukovníka, historika Eduarda Stehlíka, ten přečetl poslední dopis Josefa Mašína, který napsal krátce před svojí smrtí na moták. Dopis byl v jeho cele nalezen po válce. Znění tohoto dopisu uvádíme níže. Stehlík řekl, že tento dopis by měl být ve školních čítankách.
Vznik pamětní desky inicioval roudnický spolek Nezapomínejme!. „V červnu 2015 jsme zorganizovali na Vyšší odborné škole a střední odborné škole připomínku 100. výročí maturity Josefa Mašína. Již tam byla vyhlášena veřejná sbírka na realizaci pamětní desky a byly zahájeny práce na administrativní přípravě i hledání vhodného místa pro její umístění," uvedl už dříve za spolek Petr Rajtšlégr.
Autorkou jednoduché desky je sochařka Paulina Skavová a vyrobila ji slévárna HVH v Horní Kalné, kde vznikl třeba pomník komunisty popravené političky Milady Horákové, odhalený loni u budovy Parlamentu ČR, nebo busta Václava Havla, umístěná v americkém Kongresu.

Náklady na výrobu desky činily zhruba 60.000 korun, část uhradilo město. „Jsem rád, že občané našeho města vyvíjejí tuto činnost. Na hrdiny, jakým byl Josef Mašín bychom opravdu neměli zapomínat. Věřím, že Roudnice nad Labem je spojena s celou řadou osobností, které si zaslouží náš obdiv, a proto se budeme i do budoucna rádi podílet na dalších podobných projektech," uvedl starosta Roudnice Vladimír Urban.
Dalším, kdo významnou měrou přispěl na výrobu pamětní desky, byl Alexandr Vondra a jeho Nadační fond Kalich. „V osmdesátých letech, kdy jsme vydávali samizdatové tiskoviny, pro nás byli hrdinové, jakým je Josef Mašín, nedostižnými vzory. Tyto osobnosti si musíme neustále připomínat. Proto jsem se nerozmýšlel ani vteřinu. Pomoc s výrobou této pamětní desky pro mě byla samozřejmá," řekl Vondra, který na výrobu desky přispěl z vlastních prostředků i z fondu Kalich.

Odhalení pamětní desky však mělo i vyhrocený moment. Tím bylo vystoupení Jaroslava Vodičky, předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu. Při jeho řeči někteří účastníci shromáždění pískali, narušovali jeho slova pokřiky a nakonec se otáčeli zády k vystupujícímu.
„Nelíbí se nám, že pan Vodička při této příležitosti promluvil. Nedávno vyšlo najevo, že byl v 80. letech členem KSČ, kam vstoupil na vlastní žádost, a dále se objevily informace, že měl být agentem VB," zdůvodnil protest Petr Rajtšlégr. Jeho spolek Nezapomínejme! si klade mimo jiné za cíl upozorňovat na praktiky totalitních režimů.

Josef Mašín, jeho život a smrt

Josef Mašín byl jediným synem sedláka Aloise Mašína z Lošan. V Roudnici nad Labem studoval od roku 1912 do roku 1915, kdy byl spolu s dalšími spolužáky odveden do rakousko-uherské armády a se svým plukem odvelen na ruskou frontu. Zanedlouho přeběhl do ruského zajetí a následně se přihlásil do Československých legií. Ve své legionářském působení se vyznamenal v bitvách u Zborova a Bachmače, obdržel řadu vyznamenání. Ne příliš známou informací je, že se Mašín neúčastnil jen bojů, ale byl vysílán také na výzvědné operace do týlu nepřítele. Také při těchto akcích zaznamenal mnohé úspěchy.
Po návratu do vlasti vstoupil k dělostřelectvu československé armády a propracoval se až k hodnosti podplukovníka. Při kapitulaci Československa v roce 1938 odmítl předat bez boje svá kasárna a byl suspendován. Přesto se mu před záborem Československé republiky podařilo z kasáren odvézt pět nákladních automobilů plných zbraní. Úspěšně unikal až do roku 1941.
Během těchto tří let provedl spolu se svými spolupracovníky z odbojové organizace Obrana národa množství záškodnických akcí. Udržovali radiové spojení s Londýnem a přinášeli informace od známého agenta A54. Podle některých informací se jeho skupina účastnila příprav několika bombových útoků na říšské úřady v Německu. Při zatýkání byl postřelen a utrpěl zlomeninu končetiny. Přesto při přestřelce několik gestapáků postřelil, svou zbraň pustil, až když mu prostřelili ruku.

Josef Mašín Zdroj: archiv
Navzdory tomu, že byl gestapem mučen celý rok, nic nevyzradil a v červnu 1942 byl popraven. Podle historických materiálů proti Josefu Mašínovi používali gestapáci ty nejtvrdší metody. Pokoušeli se jej zlomit i tím, že mu ukázali jeho manželku, kterou rovněž věznili a tloukli. Nejenže Josef Mašín nikdy nic nevyzradil, ale při výsleších několik gestapáků také napadl. K zemi srazil i známého surovce Soppu. Po atentátu na Heydricha po něm gestapáci chtěli, aby atentát odsoudil. Odpověděl, že lituje jen toho, že jej nezabil sám. Jeho poslední slova před popravou byla „Ať žije Československá republika!"
Žena Josefa Mašína Zdena válku přežila. Zemřela v komunistickém vězení. Josef Mašín měl tři děti: Ctirada, Josefa a Zdenu. Ctirad a Josef tvořili společně s Milanem Paumerem odbojovou protikomunistickou skupinu. V roce 1953 se prostříleli do západního Německa. Jejich odbojová činnost před útěkem je často kritizována. Aby si opatřili peníze a zbraně, zabili dva komunistické policisty a pokladníka dohlížejícího na převoz peněz.
Ctirad již zemřel, Josef žije v USA. Dcera Zdena žije na Moravě. I přes komunistické perzekuce neemigrovala.

Poslední dopis Josefa Mašína

Drahé moje děti!
Posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčily její těžký úkol a starost o Vás. Ty, Radku, jsi nejstarší, vím, že jsi rozumný chlapec. Buď oporou a rádcem Pepovi a Nenušce. Ty musíš zastupovat mne. Spolehám se na Tebe! Ty, Pepíčku musíš pomáhat mamičce a Radkovi. Starejte se o Nenušku a nikdy ji neopusťte. Mějte se navzájem rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním. Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní. A nyní Ty, moje drahá Nenušo, moje sladká holčičko. Buď šťastná a nezapomínej na svého tatíčka, který Tě měl tolik rád. Vím, že máš dobré srdéčko, že máš ráda svoji mamičku a bratříčky, že jim budeš dobrou ......... (nečitelné). Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni.

Váš milující otec. Vlasti zdar!