„Poprvé jsme si sem našli cestu v srpnu 2019. Byla to náhoda, kdy nás na základě naší poptávky kontaktoval původní majitel. Ale protože to není úplně standardní nemovitost, byla cesta k její koupi delší. Naše je teprve necelý rok. Stěhovali jsme se sem loni v lednu a od března je oficiálně naše,“ popisuje Veronika Hodysová. Na pořízení a částečně na rekonstrukci si vzali hypotéku. „Rozhodovali jsme se, zda jít do bytu v Litoměřicích nebo koupit tohle. Jenže v bytě bychom se nudili,“ dodává. 

Pár předtím bydlel v nedalekých Blíževedlích, ale vzhledem k jejich aktivitám ve vedení skautského oddílu potřebovali, jak říkají, více prostoru. „Všichni nás od koupě odrazovali a říkali, že jsme blázni. Mlýn byl víceméně devět let neobývaný a podle toho také vypadal. V horším stavu je pravá menší budova, na té levé je naštěstí poměrně nová střecha, kterou nechal udělat jeden z předchozích majitelů,“ líčí stav objektů Luboš Hodys. 

A tak zatímco ve větší obyvatelné budově mají manželé zařízený menší byt a v podkroví už stihli převážně svépomocí vybudovat útulné zázemí pro skauty, kteří se tu už pravidelně scházejí, menší z budov je před kompletní rekonstrukcí. Problémem je tu střecha, kterou zatéká, čímž je ohrožena celá statika. 

Včelař Jiří Musil převzal včelaření po svém otci Petrovi Musilovi.
Včelaření se v Žitenicích věnuje celá rodina. Je to nikdy nekončící práce

„Projekt i stavební povolení máme připravené, oříškem je ale sehnat stavební firmu, která by práce provedla. Jedna tady už s pracemi začala, ale bohužel jsme se museli rozloučit. Nyní se nám nedaří najít spolehlivou firmu, protože se do toho nikomu nechce. Není to jen o tom postavit příčku nebo vyměnit trám, nutné je zpevnit základy a udělat železobetonovou desku, protože dům se rozjíždí,“ vysvětluje Luboš. Špatně je na tom i jedna ze stodol, kde sice ještě před lety nová střecha byla, ale bývalý majitel ji rozebral a prodal.  

I přesto, že mlýn, ve kterém kdysi mlynařil mimo jiné dědeček oblíbené herečky Hany Maciuchové, ještě nevydá jako ze žurnálu, je tu spousta práce už vidět. Vůbec prvním krokem, do kterého se Hodysovi pustili, bylo vyčištění dvora. Ten byl při jejich první návštěvě až do výšky prvních pater obytných stavení zarostlý nálety a plný nepořádku. „Po kompletním úklidu jsme tu postavili bránu, protože lidé z okolí sem byli zvyklí navážet různý odpad. Mimochodem jsme tu našli asi patnáct starých lednic a mnoho dalšího. V začátcích, kdy jsme tu už bydleli, jsme museli lidem vysvětlovat, že je mlýn obývaný a není možné si sem volně přijet pokácet dříví na topení,“ popisuje Luboš. 

Také uvnitř je na počátku čekala „překvapení“ v podobě předešlých nezvaných návštěv. Uvnitř větší budovy objevili squat vybavený křesly, sedačkou, stolem i postelí. V tomto provizorním bydlení, které si tam vytvořili zřejmě bezdomovci, našli noví majitelé také stříkačky a poházené lahve od alkoholu. Ve všech objektech navíc nezůstala jediná kovová věc, která se dala zpeněžit ve sběrném dvoře. Sběrači kovů tu ze zdí vytrhali i veškeré elektrické kabely. V levé části objektu se nachází i mlýnice, kde se dochovalo už jen původní dřevěné vybavení. V bývalé kanceláři, kde úřadoval také dědeček herečky Maciuchové, zůstal na zdi erb cechu mlynářského. 

Část bývalé podzemní továrny Richard u Litoměřic. Snímek je z roku 2013.
Do Richardu se ukryla celá lidová fantazie, co nese stopy záhad, říká badatel

Velké změny doznal prostor na pozemku patřící k mlýnu. Nové ohrady a chlívky tu obývá původní plemeno ovcí valašek či hejno slepic. Brzy k nim má přibýt také přeštické prase. „Rozhodli jsme se chovat typické české druhy, abychom návštěvám nejen z řad skautů mohli ukázat, jak to kdysi vypadalo na českém dvorku,“ říká Luboš. K tomu vedle ohrady roste i nový sad se staročeskými odrůdami jabloní, hrušní, švestek nebo lísky. Ten tu totiž, ještě po válce, také rostl, než ho vystřídaly nálety a odstavná plocha pro dosloužilou zemědělskou techniku. 

Časem by si Hodysovi přáli, aby se z mlýna stal nejen jejich domov, ale i místo pro setkávání větších skupin skautů, ale i jiných organizací pracujících s dětmi. Místo u lesa na samém okraji turisty vyhledávaného Úštěka, je totiž jako stvořené pro výlety do přírody. 

Luční mlýn 

Podle dostupných pramenů je Luční mlýn někdy jmenovaný také Siegemundův parní či Panský mlýn. Areál se skládá z několika budov a rozlehlých pozemků. Polovina hlavní budovy sloužila k bydlení a v druhé polovině se nachází mlýnská technologie. Sousední dům sloužil jako vejminek, v patře se nachází dva byty a v přízemí jsou chlévy. Součástí mlýna jsou i dvě stodoly. Původně vodní mlýn byl později přestavěn na parní, z jehož éry se dodnes zachoval 27 metrů vysoký komín. Svou funkci – už jako elektrický mlýn – plnil do 60. let minulého století.