Před vystoupením se Sváťa netradičně rozpovídal.

Kolik vlastně máte těch dřevěných hrdinů? 
Přijeďte se podívat do Litoměřic. V naší kamenné věži jich máme skutečně dost, tři stovky. Nejstarší je čert, ten už oslavil stovku. Znáte trochu české pohádky? Tam se to hemží princeznami, draky a odvážnými chasníky. Nejdůležitější je však Kašpárek. Těch mám také několik.  

Covid pomalu ustupuje. Jak to vypadá s vašimi zájezdy nyní?
Také jsme měli pořádnou krizi, kalendář se plní. Praha, Litoměřice, Děčín, Roudnice, Lovosice, Štětí, Jílové a tak dále. V Trmicích jsme byli už několikrát. Dnes byla skvělá především čtyřletá Pepinka. Zpívala, napovídala, tancovala. Takové děti mám rád.  

Je o vás známo, že dřevěné herce milujete. Někdo sbírá známky, odznaky, mince… Máte také nějakého koníčka?(smích) Rád maluji. Jsem samouk, ale nesmírně mne to uklidňuje. 

Prozradíte téma? Krajina, akt, moderna? 
Snažím se zachytit olejovou barvou vlastní pocity, nálady, fantazii. Na výstavu to není, ale obrázků mám doma dost. 

Jaké koníčky má manželka? 
Ona by to určitě zapřela, ale v mládí psala básničky. Dnes skládá písničky k pohádkám a šťastná je na zahradě. Ráda se hrabe v hlíně, obě dcery jí pomáhají, já u toho svačím. 

Jste zkušený vypravěč, můžete hodnotit. Jaké jsou dnešní děti? 
Úžasné, ale musíte je získat na svou stranu. Mě pomáhá Kašpárek, nezbedný čertík, čarovná buřinka a manželka Alenka. Když na závěr děti tleskají, tak je to fajn.