Technologický pokrok nelze zastavit, a tak stávající systém mletí je spíše důmyslná automatizace než fyzicky namáhavá práce mlynářů.

Představte si film Marečku, podejte mi pero. Herec Jiří Sovák se po absolvování večerní školy uvelebil ve velíně, který byl vybaven počítačovou technikou. Sledoval obrazovky a mačkal čudlíky. Udával tak pokyny strojům, aby pracovaly za lidi.

Česká pšenice jako surovina
Tak nějak podobně to vypadá v litoměřickém mlýnu – ve vysoké budově u Labe s několika patry a masivními dřevěnými stropy. Jen to tradiční mlýnské
kolo, které společně s vodním tokem vytvářelo energii pro chod mlýna, chybí…

„Mlýn vyrábí jen pšeničnou mouku obvykle ve třech směnách. Výkon mlýnu je 300 tun za 24 hodin. Obilí se k nám vozí zejména z oblastí Mladoboleslavska, Rakovnicka, od Prahy a samozřejmě z Litoměřicka. Dováží se k nám pouze nákladními auty od velkoobchodníků i prvovýrobců,“ vypráví ředitel mlýna Václav Musil. „Jsou to ověření dodavatelé, kteří musí procházet našimi audity, u kterých sledujeme i způsob skladování.“

Nejprve laboratoř, pak nechat odležet
Každá dodávka pšenice musí projít laboratorními kontrolami. „Bez nich se to nedá vzít do výroby,“ konstatuje Musil. Laborantky v mlýně odeberou vzorky přímo z kamionu. Pokud se prokáže, že zrno nevyhovuje přísným kritériím, nepřijme se. V opačném případě zamíří na příjmový koš.

Odtud jde přes první čisticí linky do obilných sil,“ vysvětluje ředitel litoměřického mlýna. V silech se obilí uskladňuje v šesti žlutě natřených zásobnících, které jsou dobře viditelné ze silnice od vlakového nádraží k mostu.

Zrno se táhne do mlýna na tzv. černou čistírnu. Tady se opět čistí a nakrápí, poté putuje do tzv. odležovacích zásobníků a nechá se šest hodin odležet podle toho, co ukáží přístroje. „Musí tam být dané určité parametry, aby se obilí mohlo zpracovávat,“ připomíná Musil.

Proces mletí zrna na mouku je složitý
Proces výroby mouky je poměrně složitý, avšak není potřeba příliš lidské práce. „Vše je automatizované, na směně máme dva mlynáře,“ sděluje ředitel mlýna.

Než se ale naloží vyrobená mouka na nákladní auta, ještě to nějaký čas trvá. Po odležení jde obilí opět na bílou čistírnu, kde se znovu očistí od nečistot, které by na něm ještě ulpěly. Pak už začíná proces mletí.

Je to složitý proces, který využívá válcové stolice. „Pneudopravou rozemleté zrno míří na vysévače, kde se roztřídí. Odtud to jde zpět na jednotlivé pasáže válcových stolic a zpět k mletí na různé druhy mouk,“ popisuje proces mletí Musil.

Balená mouka do pekáren a obchodů
Jednotlivé druhy mouk, které musí splňovat definované parametry, zamíří do zásobníků. A odtud buď na balení, pytlování nebo do cisteren.

Než se ale jednotlivé výrobky dostanou ze mlýna a zamíří k zákazníkovi, projdou důslednými laboratorními rozbory a po tomto procesu jdou na kontrolní vysévač míchací linky německého výrobce Reimelt.

Samotná balírna je vybavena automatickou linkou opět německé firmy, tentokrát Fawema. Tu obsluhují dva zaměstnanci. „Na výstupu balených výrobků je detektor kovu a kontrolní váha. Pokud by bylo něco špatně, výrobek se automaticky vyhodí a nedostane se tak k zákazníkovi,“ uzavírá ředitel litoměřického mlýna.

Z Litoměřic míří balené výrobky (hrubá, polohrubá výběrová, hladká, hrubá krupice) do obchodních řetězců, např. Globus, Penny a Makro. „Do pekáren vozíme pytlovanou nebo volně loženou mouku v cisternách. Mlýn také vyrábí speciální pizza mouku,“ dodává Musil, ředitel litoměřického mlýna.