Největší ryba ulovená v českých zemích
Tři metry na délku a metr na šířku měl rybí gigant, kterého roku 1577 vytáhli z Labe litoměřičtí rybáři. Nebyl to sumec, coby největší zástupce tuzemské rybí říše, nýbrž mořská ryba. V těch dobách občas zamířil do Čech ze Severního moře jeseter velký. Na jeho obvyklé rozměry představoval ulovený exemplář mimořádně vyvinutý kus. Také v následných stoletích se podařilo v Litoměřicích i jinde na Labi opakovaně ulovit pořádného jesetera. Už žádný však nepřekonal tento rekord a nejspíš už nepřekoná. Jeseteři velcí jsou totiž od roku 1917 považováni v Čechách za vyhynulý druh.
Rybářství je nejstarší doložená živnost v oblasti Litoměřic. Dalo také jméno starobylému předměstí Rybáře. Rybolov přinášel městské pokladně nejvyšší výnos v době tahu lososů. Losos dnes představuje v Labi exotickou rybu uměle vysazovanou. Dříve tento mořský tvor pravidelně migroval proti proudu Labe, aby se vytřel v čistých říčních vodách. A pro rybáře to byly žně. Dospělý losos dosahuje délky 70 až 90 cm, rekordní jedinci pak i 150 cm. Ale co je to proti jeseterovi velkému, jehož průměrná délka se pohybuje mezi jedním až dvěma metry a vzácně dorůstá tří metrů i více. Má stejné rozmnožovací zvyklosti jako losos, tedy míří za vytřením proti proudu velkých řek.
Až do Čech ale zaplul spíš vzácně. Severočeský botanik a lékař Georg Handsch von Limus, který v 16. století napsal knihu o rybářství v Čechách, k jeseterovi poznamenává, že se „někdy vyskytne v Labi u Litoměřic“. Jeho nezaměnitelná podoba – hlava protažená v rypec, nesouměrná ocasní ploutev a pět podélných řad velkých kostěných štítků – pokaždé vzbudila rozruch.
Většina mimořádných úlovku neunikla pozornosti kronikářů. Nejstarší známý záznam o jeseterovi velkém pochází z roku 1577. Popisuje polapení jesetera v Litoměřicích pod Mrazovic vinicí. Jeho míry kronikář udává: „5 loket zdýlí a 5 mužských pídí ztlouští“. Po převodu historických měrných jednotek vychází délka na tři metry a šířka na metr, „čemuž jest se podiviti“. Litoměřičtí poslali jesetera „k spatření“ jako dar císaři Rudolfu II. Hned roku 1588 kronika zachycuje dalšího jesetera, tentokrát nikoli kvůli jeho rozměrům ale nezvyklému vzhledu. Byl totiž albín.
Častější zprávy o úlovku jeseterů v Čechách se pak vyskytují z druhé poloviny 19. století. Od Děčína po Roudnici to jsou různě velké kusy, největší 230 cm velký byl vyloven opět v Litoměřicích a to roku 1889. Z roku 1908 existuje zpráva o úlovku padesátikilového jesetera až v Praze, který „za malé vstupné od rybářů ukazován byl“. Výstavba vodních děl a znečištění řek vedly k vyhubení jesetera velkého v celé západní Evropě. Poslední záznam o pozorování dvoumetrového kusu v Čechách pochází z roku 1933 z ústeckého Střekova. Dnes vládne tuzemským řekám sumec velký. I ten dorůstá gigantických rozměrů, zatím ale žádný úlovek nepřesáhl délku 255 cm.
Literatura a prameny:
Marie a Ivo Flasarovi, Úlovky jesetera velkého (acipenser sturio l.) v severních Čechách, Živa – časopis pro biologickou práci XXIV (LXII), č. 6, 1976, s. 225.
Lubomír Hanel – Stanislav Lusk, Ryby a mihule České republiky, Vlašim 2005, s. 179–181.
