První plovárna na českém Labi

Znalost plavání patřila ještě na počátku 19. století jen vzácně k výbavě obyvatel rakouské monarchie. První místo na Labi, kde se tato dovednost vyučovala, vyrostlo v Litoměřicích roku 1812 jako Vojenská plavecká škola. Vedle dunajské plovárny v Klosterneuburgu u Vídně a vltavské v Praze byla teprve třetí v celém císařství. Vojenská plovárna na Střeleckém ostrově brzy zlidověla a sloužila svému účelu přes 150 let.

Iniciátorem zřízení plavecké školy byl důstojník litoměřických kasáren kapitán Ernst von Pfluel. Sloužil původně v pruské armádě a zřejmě přinesl tuto novinku ze svého předešlého působiště.  Vedle vojáků se brzy, nejpozději roku 1827, v plovárně učili plavat i gymnazisté. Výcvik se odehrával ve vytyčeném koupacím místě a v předpisovém úboru, jímž byly podvlékačky. Pořád ale šlo především o zařízení vojenského regimentu a studující mládež se směla cachtat jen dva „rekreační“ dny v týdnu: „uprostřed léta od 6 do 7 večer na místě určeném ke koupání a jen s vědomím profesorů“.

Nejúspěšnější hitmejkr v dějinách německé kinematografie
Litoměřická NEJ, díl 5: Nejúspěšnější hitmaker v německém filmu

Zázemí pro zájemce o koupání na Labi se postupně zdokonalovalo a vyčleňovalo z vojenského monopolu. Dva měšťané Leopold a Karl Wotrubovi, bratři litoměřického purkmistra, vytvořili roku 1854 plaveckou školu s převlékacími kabinami, odrazovým můstkem pro skákání do vody a dětským hřištěm v přilehlém parku. Přestože šlo o oblíbenou atrakci, stále zůstávala hlavním účelem plovárny plavecká škola.

Neplavci trénovali v mělkém bazéně, který jako součást voru plaval na hladině řeky. Každoročně byl vor na konci jara ukotven v řečišti. Kdo se chtěl zařadit mezi plavce, musel nejdříve projít „labskou zkouškou“. To znamenalo přeplavat Labe pod dozorem plavčíka, který plul vedle na rybářské pramici zvané „Plawak“. Kromě plavání skýtala plovárna i možnost se umýt. Kabinky měly v podlaze otvor a tedy přímý vstup do řeky.

Plovárnu každoročně ohrožovaly povodně.  Šlo vlastně o plavidlo, takže musel být vor pevně ukotven ke břehu. Roku 1890 ho strhl proud a rozbil o pilíř litoměřického most. Poslední velké úpravy na plovárně na Střeleckém ostrově se odehrály v roce 1928 opět v režii vojska. Armáda postavila na břehu nové budovy se šatnami pro muže i ženy a dalším zázemím a na vodu usadila nový vor vytvořený z vojenských pontonů.

Největší podzemní továrna v České republice
Litoměřická NEJ: Nejuctívanější obránce Filipín v Evropě

Vor zahrnoval velký bazén pro plavce o rozměrech 25x6 m, dva menší pro neplavce a dětské bazénky a skákadla. „Labe skýtalo relativně čistou vodu, a když kolem pluly parníky, tak i plavání na vlnách,“ vyzdvihoval labské koupání pamětník Jiří Bláž, který tehdy užíval plovárnu jako čerstvý školák.

Dramaticky se zhoršující kvalita vody v řece sebou přinesla po druhé světové válce postupný zánik všech labských plováren. Ta nejstarší na Střeleckém ostrově dosloužila roku 1965 a následující rok skončil celý vor ve šrotu. Litoměřičtí získali náhradou klasické koupaliště „na souši“ zbudované roku 1974 na Písečném ostrově.

Literatura a prameny:

Wilfied Brosche, Leitmeritz und das Böhmische Mittelgebirge, Fulda 1970, s. 289–291.

Daniela Linková, Od nohaviček k bikinám (výstava konaná ve dnech 10. 9.–22. 11. 2015), Oblastním Muzeum v Litoměřicích.