Největší podzemní továrna v České republice

Obří labyrint chodeb pod vrchem Bídnice na kraji Litoměřic sloužil za druhé světové války nacistům jako tajná podzemní továrna pod krycím jménem Richard. Výrobní komplex zahrnující přes třicet kilometrů chodeb nemá na území České republiky svým rozsahem srovnání.

Tisíce nuceně nasazených dělníků a vězňů koncentračních táborů v nitru země vyráběly hlavně součástky pro motory do tanků. Hned po válce se objevily také spekulace o tajných projektech na vývoj raket i atomových zbraní. Dnes se někdejší monument rozpadá, až na část, jež slouží jako sklad radioaktivního odpadu.

Nejvtipnější český klaun u německého publika.
Litoměřická NEJ, díl 9: Nejvtipnější klaun u německého publika

Rozsáhlé podzemí poblíž Radobýlu nevzniklo ze své podstaty dílem nacistů, ale coby důsledek dlouholeté těžby vápence. Ta probíhala nepřetržitě zhruba od roku 1870. Když pak třetí říše tísněná bombardováním hledala bezpečné úkryty pro strategickou válečnou výrobu, vyhodnotila litoměřické vápencové doly za ideální. V roce 1943 přišlo z Berlína nařízení zastavit těžbu a začalo se pracovat na úpravě štol.

V roce 1944 začíná urychlená výstavba s masivním nasazením finančních a materiálních prostředků a samozřejmě lidské síly. Denně na stavbu nastupovalo až čtyři tisíce vězňů, okolo 5 000 jich během prací zemřelo. Celý projekt řídilo SS. Potřeba vězeňského pracovního komanda si vynutila zřízení pobočky koncentračního tábora Flossenbürg přímo v Litoměřicích.

Prohlídka úložiště Richard u Litoměřic.
Litoměřice na jeden den zpřístupní úložiště Richard

Pod povrchem rostly obří sály vyztužené železobetonovou konstrukcí šest metrů vysoké, 15 až 20 metrů široké a i 100 metrů dlouhé. Masiv hornin měl odolat přímému zásahu leteckou pumou o váze až 2 000 kg. Pro potřebu výroby musel vzniknout padesát kilometrů dlouhý plynovod z Mostu, užitkovou vodu přivádělo potrubí přímo z Labe. Největší část tzv. Richarda I. měla být dokončena 1. července 1945.

Největší kalich ve střední Evropě.
Litoměřická NEJ, díl 8: Největší kalich ve střední Evropě

Plány se podařilo do porážky nacistů naplnit na 80 procent. Už ke konci roku 1944 začalo podzemí chrlit první výrobky pro válečnou mašinerii. Následně se pracovalo na továrně Richard II., kterou měla využít firma Osram na zpracování wolframových a molybdenových drátů. Podle některých svědectví se právě v Richardu II. chystalo zařízení pro vývoj tajných zbraní třetí říše. Tyto zvěsti se ale nikdy nepodařilo prokázat.

V samém závěru války rozhodlo velení továrny o likvidaci podzemních prostor. Veškerá důležitá místa nechalo zaminovat, avšak z dosud nejasných příčin nakonec k odstřelu nedošlo. Po válce továrnu obsadila sovětská armáda a odvezla velkou část vybavení jako válečnou kořist. Podzemní prostory vlivem zemních tlaků rychle degradovaly a většina štol zmizela pod závaly.

Do roku 1963 ještě pokračovala těžba vápence. Následující rok se část továrny Richard II. začala proměňovat v první uložiště jaderného odpadu na území Československa. Zbytek podzemí vlastní památník Terezín, nebyl však kvůli hrozícímu nebezpečí veřejnosti nikdy zpřístupněn.

Literatura a prameny:

Informace získané z webových stránek: http://richard-1.com/ a http://www.surao.cz/.