Z bývalé černé kuchyně památkově chráněného domu v dvorním traktu Jezuitské ulice v Litoměřicích řídila víc než dvě dekády Galerii Ve Dvoře Irena Skopalová. Nyní s tím končí.

„Jeden z hlavních důvodů jsou finance,“ vysvětluje galeristka. Roční nájemné v neziskově využívaném prostoru ve středu města činí sice jen 200 korun za metr čtvereční za rok. Prakticky stejnou položku, tedy kolem 25 tisíc, však v těžko vytopitelném objektu Skopalová vydávala za topení.

Poslední výstava sítotisků a litografií nazvaná Muži pod tlakem se zde uzavře v sobotu. Do konce měsíce má Skopalová objekt předat městu. To o jeho pronájem požádala Severočeská galerie výtvarného umění (SGVU).

„Chybí nám prostor, kde by se mohli zviditelnit začínající umělci, studenti a regionální tvůrci, aniž bychom je odkazovali na dobu vzdálenou i víc než pět let,“ zdůvodňuje zájem SGVU její ředitel Jan Štíbr.

Město nejspíš nebude proti. „Pokračování galerijní činnosti zde bude podle vedení radnice pro město přínosem,“ říká mluvčí Litoměřic Eva Břeňová. Adresný záměr pronájmu objektu zveřejnilo na své úřední desce město během druhé poloviny března. Jinou žádost než SGVU podle Břeňové nikdo nepodal.

„Pronájem tohoto nebytového prostoru bude jedním z bodů na jednání rady města začátkem příštího týdne,“ dodává vedoucí majetkového odboru úřadu Václav Härting.

Galeristka by i po případném převzetí prostoru SGVU ráda na místě zůstala, byť třeba jen jako kustodka. Štíbr s tím nemá problém. „Pokud nám budou galerijní prostory pronajaty, předběžně jsme se dohodli, že je budeme provozovat v programové součinnosti,“ říká ředitel.

Galeristka by tak nemusela řešit náklady na provoz, ale zůstala by u toho, co ji baví. I když v posledních letech získala několik grantů od města, pokryly jen část nájemného nebo energií. „Nikdy ale nezahrnuly největší položku, což je lidská práce,“ dodává Skopalová s tím, že tu dělala vše od uklízečky přes kustoda až po manažera a kurátora.

V Galerii Ve Dvoře se během dvou dekád vystřídala plejáda alternativních umělců a studentů vysokých uměleckých škol. Vystavovali zde díla rozličných médií včetně grafiky, malby, skla a porcelánu. Svou málo známou volnou tvorbu zde představili renomovaní restaurátoři.

Kromě děl vzniklých na mezinárodních sympoziích Kulturního centra v Řehlovicích na Ústecku Skopalová často vystavovala i díla umělců spojených s drážďanskou uměleckou vzdělávací institucí riesa-efau, spolupracovala i s kumštýři ze Švýcarska, ze Španělska nebo z USA.

Lidé do galerie nechodili jen za výstavami. Především pro turisty je velkým lákadlem samotný dům postavený v první třetině 16. století na přelomu pozdní gotiky a začátku renesance.