O návrhu nové rezidenční čtvrti na okraji Litoměřic jsme si s jeho autorem povídali v jeden z posledních říjnových dní. Bylo sice teprve dopoledne a Šimon Mlček budík zamačkával ráno ještě v Praze. Ale brzy nato už nasedl na letadlo do Kodaně a z ní si to jako detektivka Saga Norenová v kriminálce Most frčel po dlouhatánském Öresundském mostu do Malmö. Odsud je to už co by kamenem dohodil do Lundu, kde 23letý student momentálně studuje.

Šimon Mlček pochází z Prahy, kde vystudoval bakalářský program architektura a stavitelství na Fakultě stavební ČVUT. Momentálně studuje architekturu na Vysoké technické škole v Lundu ve Švédsku. V budoucnu chce pracovat jako architekt a urbanista.

Bakalářskou práci o Litoměřicích, kvůli které jsme si volali, psal ale ještě jako student pražské fakulty stavební na ČVUT. „S Litoměřicemi jsem do té doby neměl nic společného. Byl jsem tam poprvé, až když jsem si byl obhlédnout místa, která budu v práci řešit,“ popisuje Šimon. Stejně jako ostatní studenti fakulty měl v tématu bakalářky na katedře urbanismu volnou ruku prakticky jen ve volbě území pro návrh čtvrti rodinných domů. K Litoměřicím ho nasměřovali Jiří Kugl, který teď pro Litoměřice pracuje na architektonické studii revitalizace Dlouhé ulice, a Jan Mužík, který je zdejším městským architektem.

Teleskopický manipulátor. Ilustrační foto.
Zloděj s duší kluka. Ukradl stroj za dva miliony, pak si s ním v lese hrál

Šimon si vybral v katastru Litoměřic jednu z rozvojových lokalit, se kterámi se tu do budoucna počítá pro zástavbu rodinnými domy. Zvolil si území Pod bílou strání, pojmenované podle blízké přírodní památky. Je nad pokratickým sídlištěm, je tu zatím jen pár domků a zahrádek, bikové a psí hřiště. Tady student vymodeloval novou rezidenční čtvrť na principu staré české vsi. V místě, kde se nyní větví cesty, se jeho model stáčí k nové návsi jako do přirozeného těžiště a místa pro setkávání. „Konkrétní vzor jsem neměl. Ale myslel jsem na staré Pokratice. A zastupitel a historik Filip Hrbek mě nasměroval ještě k Zubrnicím,“ říká Šimon o svých inspiračních zdrojích.

Na návrhu čtvrti je patrná snaha o plynulý přechod hustoty osídlení a výšky domů od stávajících až osmipodlažních paneláků do volné krajiny, kde už nestojí nic. Náves s občanskou vybaveností, přinejmenším s kavárnou, aby to tam trochu žilo, byla pro Šimona důležitá. A to aby nehrozil efekt řady příměstských satelitů, kde centrum, ale i potřebná hustota osídlení obvykle chybějí. Také domy, které navrhl, se podrobují rázu tradiční české vsi: jsou navržené s pokorou vůči urbanistickému celku i k okolní krajině. „Chtěl jsem, aby se tu lidé cítili příjemně, a čtvrť tak snadno přijali za vlastní,“ shrnuje Šimon.

Ilustrační foto
Senior z Lovosic chtěl pomoci, zloděj 81letého muže okradl. Policie už lapku má

Jeho návrh podle studenta možná do budoucna poslouží odboru územního rozvoje na litoměřickém úřadu jako podklad pro další úvahy o rozvoji zvoleného území. Pravděpodobně na něj naváže územní studie, která je podmínkou pro rozhodování v rozvojových lokalitách města.

Město viděl poprvé z Radobýlu

Severní Čechy má sice docela prochozené, v Litoměřicích ale byl Šimon poprvé až kvůli bakalářce. Jeho první pohled na město byl z Radobýlu. „Zaujalo mě, jak jsou Litoměřice umístěné v krajině,“ popisuje první dojmy. Po tom, co z čedičového vrchu slezl do města a prošel ho křížem krážem, je přesvědčen, že má obrovský potenciál. „Spoustu věcí sice ještě čeká na změnu a zlepšení. Ale už nyní jsou v historickém centru i na sídlištích patrné snahy ten potenciál zvednout. Zvlášť intervence na pokratickém sídlišti kolem potoka. Ty mají v několika místech rysy západní Evropy, jinde u nás nejsou takové úpravy často k vidění,“ chválí Šimon.