Fotografové přírody, botanici i milovníci přírody Holý vrch severně od Hlinné znají. Nachází se jen několik kilometrů od obce, kde se dá zaparkovat a dál je nutno pokračovat pěšky. „Není to žádná tragédie, mnohokrát jsem pro fotku šel mnohem dál. Tady je to pohoda,“ říká pražský turista a milovník přírody Vít Kosina, který se na lokalitu každoročně vrací. Největším jarním lákadlem jsou tamní koniklece, kterých tam roste několik druhů. Hlinná je má dokonce i v obecním znaku.

Roste tam jak kriticky ohrožený koniklec otevřený, tak populace silně ohroženého koniklece lučního českého. Aby se ovce mohly pást, ale nepoškozovaly rostliny, kryjí jednotlivé trsy kovové síťky. Ty nezabraňují přenosu pylu ani semen. Zároveň zvědavcům už z dálky ukazují, kde se jednotlivé rostlinky nacházejí.

Interiér jedné z kaplí
Vandalové navštívili Kalvárii u Úštěka. Vloupali se do památky

V minulosti tam byla jarní záplava tisíců modrých koniklecových květů, jež tvořily téměř souvislý porost. Poté, co byla 17. července 1949 vyhlášena právní ochrana území, tak začalo postupné omezování pastvy ovcí. Jenže se ukázalo, že občasný okus ovcí není fatální, naopak lokalitě a tamním stepním rostlinám prospívá rozrušování půdy kopýtky. Proto byla pastva v rámci managementu rezervace opět zavedena. „Nejvíce lokalit koniklece otevřeného zaniklo v Českém středohoří, z původních čtyřiceti lokalit jich do dnešních dnů zůstalo jen šest,“ konstatoval Čestmír Ondráček, editor knihy Ohrožené rostliny Ústeckého kraje. Holý vrch u Hlinné je jednu z těchto lokalit.