Malované sovičky, které tvoří jádro sídlištní skalky na litoměřickém předměstí, Jozef Mašan neustále rozmnožuje o další a další kusy. Kámen k jednomu z posledních výtvorů muž našel na místě nedalekého výkopu dělníků kvůli pokládání optických kabelů. U některých soviček v noci svítí lampičky s hořícími svíčkami. Při návštěvě Deníku šla kolem starší paní ze sousedství. Reportéra zajímalo, jak se jí skalka líbí. „Je to pěkné, je to hezký koníček. Hlavně se mi líbí ty kytky. Jen ta světýlka v noci působí morbidně. Můj malý vnuk, ten už si odnosil tolik soviček i berušek…,“ řekla paní.

Lidé si odsud sovičky berou, Jozefu Mašanovi to nevadí. „Je o to obrovský zájem,“ tvrdí senior. Ten sype z rukávu plno reakcí kolemjdoucích. Deník zaujala tato: „Seděl jsem tu na židli a četl si. Najednou jsem slyšel - malá, malá. Otočil jsem se, a tam malá holčička. Možná tří-, možná čtyřletá. Objímala sovičku a říkala - já jsem si tě sem přišla pohladit,“ popsal Mašan.

Další reakce byla od mladší ženy ze sousedství. „Nafotila jsem si to a poslala kamarádce do Frankfurtu nad Mohanem. Mělo to tam obrovský úspěch, lidé u kamarádky pak na fotky stáli frontu,“ řekla žena Jozefu Mašanovi.