Jeho svěcení zažijí Litoměřice v sobotu 2. března. Do katedrály sv. Štěpána se sjedou církevní i politické špičky. Kdo se nevejde dovnitř, bude moci ceremonii sledovat na velkoplošné obrazovce na Dómském pahorku. „Každý je zván,“ říká nový biskup litoměřický, který v našem rozhovoru nepopisuje jen chystanou ceremonii a plány na biskupství, ale mluví i o svých koníčcích, rodině či vážné nemoci, která ho nedávno potkala.

Jak se člověku přihodí, že se stane biskupem?
Když se uvolní biskupský stolec, jako se stalo v Litoměřicích, začne se dělat tajné šetření. Apoštolský nuncius, tedy velvyslanec papeže v té které zemi, se ptá na stav diecéze vybraných desítek lidí a na to, kdo by byl na to místo dobrý. Sejdou se mu nějaká jména a pak se nuncius zajímá, jestli jsou zdraví, jak to umějí s lidmi, zda jsou spolehliví, jaké mají řídící schopnosti, jak to mají s vírou a podobně. Pak z toho vyjdou tři jména, která nuncius pošle do Říma. Tam je na to celý úřad. O finálním kandidátovi hlasuje komise o několika desítkách lidí a toto jméno nakonec kardinál doporučí papeži.

Dvaapadesátiletý kněz Stanislav Přibyl se narodil v Praze. Teologii vystudoval na Karlově univerzitě. V litoměřické diecézi působil v letech 2009-16 jako generální vikář. Od roku 2016 byl generálním sekretářem České biskupské konference.

Těšíte se opět do Litoměřic?
Strašně se těším, že půjdu z Prahy. Mám rád venkov, přehlednější terén, kde je to skok do přírody. Bydlím sedm let v paneláku, znám tam ze 40 partají dva lidi. Když se tady projdu, potkám i po sedmi letech víc známých, než mám v Praze.

Plánujete nějaké personální změny na biskupství?
Klíčové osoby musí vyhovovat mně, takže jednoho až tři lidi si přivedu s sebou. Ve zbytku bych si rád vystačil s těmi, kteří tu jsou, pokud se shodneme.

Víte už, co ve funkci biskupa uděláte jako první?
Nepřicházím sem dělat machra ani revoluci. Chci, aby se to, co funguje, neměnilo, nebo se maximálně evolučně proměňovalo. Na čem je třeba pracovat, to je posílení týmového vědomí. Ať už na biskupství, což je v podstatě firma, která biskupovi pomáhá řídit diecézi, nebo mezi kněžími. Abychom nebyli jako tažní voli, kteří se dívají jen pod sebe, ale abychom se od sebe inspirovali.

Jen mě to lízlo, říká nový biskup o vážné nemoci

Můžou se přijít podívat na vaše svěcení i běžní Litoměřičané?
Je to naprosto veřejná a otevřená záležitost, která má jediný limit, a tím je velikost katedrály. Ta má kapacitu 600-700 lidí a přijde jich minimálně dvojnásobek. Budeme mít ale venku velkoplošnou obrazovku a po bohoslužbě tam bude teplé občerstvení. Každý je zván.

Které církevní a světské celebrity se té události zúčastní?
Tou největší bude asi vídeňský arcibiskup, kardinál Christoph Schönborn, který se narodil ve Skalce u Vlastislavi. Už mi říkal, že chce vidět Skalku a Sutom, kde má pohřbené předky. Jeho přítomnosti si velmi vážím, z hlediska teologické kvality je mezi první desítkou duchovních na světě. A pak tu bude spousta dalších zajímavých hostů včetně dvou ministrů, několika poslanců, senátorů, hejtmanů a starostů. Zahrají čtyři varhaníci z Čech a Německa. Ale bude tam hrát i Hudba Hradní stráže a Policie ČR.

Také o vás je známo, že hrajete na varhany. Kde všude jste si zahrál?
Ne všude jsem hrál, často mi stačilo být u varhan s profesionálem a vidět mu pod ruce. Jeden z nejsilnějších zážitků jsem měl v katedrále v Kolíně nad Rýnem, kde jsou obrovské varhany, z nichž jedna část visí ze stropu. Pak také ve Špýru, v Drážďanech, Řezně, ale i v USA. Považuju se za varhaníka-amatéra. Ale v Litoměřicích chci začít hrát zase trochu víc.

Z loutkového festivalu v Litoměřicích v roce 2023.
Litoměřický loutkový festival slaví dvacet let. V březnu pobaví ve velkém stylu

Kromě toho jste fotograf. Co fotíte nejradši?
Kostely, architekturu, umělecká díla nebo lidi… V krajině toho tolik nevidím. Tady v Litoměřicích jsem dřív fotil hodně a také doufám, že se k tomu vrátím.

Která místa tady v Litoměřicích se vám zapsala do paměti?
Nádherný výhled na město je nad Miřejovickou strání, když se jede na Ústí. V samotných Litoměřicích jsou hezká obě dvě náměstí, Mírové a Dómské. Když jsem tu dřív žil, každý večer jsem se šel projít z biskupství k nemocnici a pak zpět mezi vilami pod Mostnou horou.

To je pěkných pár kilometrů. Takže jste i sportovec?
Chodím docela rád a jezdil jsem i na kole, dokud na to bylo dost času. Tady budu mít zase cyklostezku pod barákem, tak doufám, že se občas projedu. Jinak nejsem příliš sportovně založený člověk. Ale vím, že se musím hýbat.

Litoměřický biskup Jan Baxant uděloval popelec.
FOTO: Čtyřicet dní do Velikonoc. Litoměřický biskup Jan Baxant uděloval popelec

Co dalšího děláte rád ve volném čase?
Rád si uvařím, když přes týden obvykle pořád jím v nějakých podnicích. Také rád čtu a rád si i přispím, když to přijde.

Před nedávnem jste prodělal vážnou nemoc. Změnilo to váš pohled na život?
Bylo to tak rychlé, že jsem ani nestačil mít strach nebo depresi. Jen mě to lízlo. S respektem ke všem onkologicky nemocným lidem musím říct, že jsem toho moc nezažil. Snad jen že dřív jsem byl zvyklý, že se k doktorům nechodí, a teď jsem tam byl najednou pořád. Asi jsem vděčnější za všechny detaily života, ale na první pohled u sebe nevidím větší změnu.

V církvi dřív vozil žáby, dělal výkopy i zametal listí

Popište prosím našim čtenářům své kořeny.
Moje rodina, to byli Češi jak poleno, a to hluboko do 16. století. Šlo o sedláky, mlynáře nebo řezníky, můj pradědeček měl hospodu. Tři čtvrtiny příbuzných mám z Příbramska, a když jsem se stal po kněžském svěcení farářem na Svaté Hoře, byl jsem vlastně úplně doma. Já sám ale pocházím z pražských Strašnic. Za mého dětství to byla velká periferie, byly tam statky, pole, dnes je to už samý panelák.

Vaše rodina byla věřící?
Z otcovy strany to nebyli katolíci, už před sto lety vystoupili z církve. Ale babička z matčiny strany byla adventistka a moje maminka si na otci vymohla, že budu pokřtěný a budu chodit na náboženství.

Chodil jste do kostela, a brzy jste začal i sám duchovně působit na jiné. Jak k tomu došlo?
Chtěl jsem být řeholníkem. Jsem členem řeholní společnosti redemptoristů, v roce 1990 jsem odjel na rok prodělat noviciát do Polska. Byla to svérázná dědina, ještě se tam jezdilo s koňmi, každý týden byla na nějakém statku zabijačka. S kolegy z noviciátu jsme například na jaře vozili žáby z lesních cest do potoka nebo kopali výkopy na plynové vedení. Vedl nás tam kněz, který z toho 900 kilometrů vzdáleného místa přijede na mé svěcení, i když je mu dnes 93 let, čehož si velmi vážím.

Žižkovy kasárna v Terezíně se konečně dočkají opravy.
Sláva, nespadnou. Kasárna, zbrojnici i vojenský lazaret v Terezíně čeká oprava

Kam vedly vaše kroky dál?
Vrátil jsem se do Prahy, studoval teologii a stal se knězem. Strávil jsem 2,5 roku civilní vojenskou službou na Svaté Hoře, v poutním místě nad Příbramí. Ráno jsem zametal listí, odpoledne sloužil mši. Od roku 1999 jsem tam tomu šéfoval až do příchodu do Litoměřic.

Jak jste se dostal právě k nám do Litoměřic?
Znali jsme se s Janem Baxantem dlouhá léta. On byl rektorem kněžského semináře, kde jsem studoval. V říjnu v roce 2008, kdy ho jmenovali biskupem litoměřickým, mi volal, že by chtěl, abych byl jeho generálním vikářem. Tak jsem roku 2009 nastoupil a působil tu do roku 2016, kdy jsem odešel do Prahy na Českou biskupskou konferenci.

Mohlo by vás zajímat: Automechanik z Budyně seděl vedle Lopraise, kamion skoro vyhrál Rallye Dakar

Zdroj: Se svolením Aleše Lopraise