Lékařka Vacková: Nechci, aby někdo přišel o život jen kvůli nedostatku informací

Loono vzniklo z iniciativy jedné šikovné slečny, nyní čítá na dvě stě zaměstnanců. Kromě webových stránek s užitečnými informacemi pro každého pořádají workshopy po celé ČR i na Slovensku, kde se lidé učí poznat nádor na prsou či varlatech.

Kateřina Vacková je nyní manažerkou a věnuje se především řízení úspěšné organizace, navštěvuje velké konference a především dále šíří dobro. Pokud nemáte čas dostavit se přímo na workshop, můžete si alespoň poslechnout podcasty nabité informacemi o zdraví a prevenci.

Založila jste neziskovou organizaci Loono. Z jakého důvodu?
Vlastní zkušenost s onkologickým onemocněním, respektive rakovinou vaječníku ve dvaadvaceti letech. Byla jsem diagnostikována v průběhu studia medicíny po tom, co jsem cítila, že s mým tělem není něco v pořádku. Tím, že jsem byla studentkou medicíny, jsem věděla, na co si dát pozor a naštěstí jsem lékaře navštívila včas. Když jsem se po operaci ptala vrstevníků, co by dělali, kdyby cítili stejné symptomy, tak většina z nich řekla, že by to přešli a řekli si, že jsou jen unavení z práce. To mě zalarmovalo, protože bych opravdu nechtěla, aby někdo přišel o život jen kvůli nedostatku informací o svém vlastním těle.

V kampani používáte #prsakoule. Kolikrát denně řeknete slova prsa a koule?
Prsa používám nejvíce v říjnu a koule v listopadu, jelikož tyto měsíce jsou právě prevenci věnovány. Obecně během dne ale minimálně pětkrát, protože pořád někam potřebujeme koule nebo prsa přesouvat, hlavně po našich workshopech. Pro nás jsou tyhle názvy už tak lidové, že už je ani nevnímáme. (smích)

Na webu najdeme info k preventivním prohlídkám nejen #prsakoule, ale i zubaře nebo dermatologa či dokonce prevenci pohlavních chorob. Plánujete své působení rozšířit?
Určitě! Na webu jsme vytvořili manuál k prohlídkám, které by měli lidé navštěvovat, po zadání pohlaví a věku. Také tam najdete návody, jak se samovyšetřit. Celý ten portál prevence je unikátní vychytávka, která v Česku chyběla. Loono jako takové sice začalo na prevenci rakoviny, dnes už ale učíme i o prevenci infarktu, mozkové mrtvice, ale i neplodnosti.

Kromě triček začínáte prodávat třeba i ponožky s prsy. Daří se šíření povědomí tímto způsobem?
Daří. Myslím si, že je to naprosto skvělý nástroj, jak vůbec nadhodit téma prevence a zdraví mladé generaci, jelikož třeba o infarktu mladí nepřemýšlí. To může připomenout právě plecháček se srdcem, který může mít každý doma. Pod našimi hashtagy na Instagramu nacházíme spoustu fotek fanoušků s merchandisingemem, stávají se tak ambasadory naší myšlenky a pomáhají ji tak šířit dál.

FOTO: Z kmenů jsou nádherné úly. Zdobí zahradu u zámku v Libochovicích

Vedete i workshopy. Co vás na tom baví nejvíce?
V současné době už workshopy nevedu jen já, ale i dalších sto padesát mladých lékařů a studentů medicíny v Česku. Mě nejvíce baví ti lidé, kteří tam sedí. Největší sranda je s publikem, které se zajímá, ptá a ne jen mlčí. Naše workshopy jsou hodně interaktivní a ptáme se třeba i na to, jak dlouho trvá vývoj jedné spermie, což dokáže diskuzi dobře rozproudit. Baví mě energie vytvořená mezi přednášejícím a diváky.

Plánujete přidat více podcastů?
Ano! Plánujeme přidávat další, do kterých si budeme stále zvát lékaře, studenty a další odborníky z oboru zdravotnictví, jak už ze zaměření technologií, tak inovací. Máme už díl zaměřený na zdravá prsa, koule i srdce a postupně se chceme dotknout celého těla. Zároveň chceme inspirovat další lidi ke studiu medicíny a ukázat profese jako sestřičky, porodní asistentky a podobné, aby lidé neviděli jen lékaře a vážili si i dalších.

Pomáhá hodně, že váš tým je skutečně složen z lékařů?
Na tom je postaven celý koncept Loono, nenecháváme přednášet nikoho, kdo není zdravotník. Lidé se nám nebojí svěřit se s problémem, který je trápí a zeptat se na věci, na které by se laika nezeptali. Mám velkou radost, že nás veřejnost bere jako odborného garanta, který šíří jen ověřené informace.

Funguje Loono jen v Česku?
Zatím jen v Česku, ale příští rok budeme otevírat pobočku v Bratislavě. Kromě toho plánujeme otevřít i další pobočky u nás, třeba letos to bude právě v Ústeckém kraji. V průběhu roku se však budeme snažit dotvořit náš model tak, aby byl aplikovatelný v jakékoliv zemi.

Jak byste popsala sebe samu?
Jsem kreativní. Umím z ničeho vytvořit něco. Mám disciplínu, což mě naučila má sportovní kariéra. Pro doručení úkolu si dokážu odepřít jiné věci, abych to zvládla. I díky tomu je Loono teď tam, kde je. Taky jsem sportovec, surfař a jogín. Podnikám a užívám si pozici manažera, kdy můžu rozvíjet svůj tým.

Vstáváte každé ráno v šest? Proč?
Protože je pro tělo zdravé chodit spát a vstávat v jednu a tu samou dobu. Je zdravé vstávat, když se rozednívá, což sice v zimě nejde, ale přes zbytek roku to lze vychytat. Není dobré ponocovat, proto i chodím spát už v deset večer. Počítám si a spím na spánkové cykly, filtruju modré světlo, v ložnici mám kytky, které tvoří více kyslíku a nikdy nespím s mobilem v jedné místnosti. Druhým důvodem je, že si ještě ráno ráda zacvičím, něco přečtu a v klidu snídám.

Co vás na surfování a józe baví nejvíce?
To, že mi to dává energii. Pocit, když chytím vlnu na surfu, je neuvěřitelný. A v józe je to zase hodně spirituální. Jde o klid duše i flexibilitu těla, takže si při ní i odpočinu.

Zúčastnila jste se finále Miss Academia. Jaký to byl zážitek?
(smích) To je už taková historie! Byla to pro mě úžasná zkušenost a s organizátory ze Zlína se dodnes setkáváme. Je prima vidět, kam se každý z nás od té doby posunul. Tato zkušenost mi i otevřela oči v tom, že modeling není nic pro mě. Ve volné disciplíně jsem nezpívala ani nerecitovala, ale předváděla recustitaci. Bylo to pro mě i dost příjemné zpestření, jelikož jsem po hodinách v laborce jela do Zlína, nazula podpatky a šla rovnou na přehlídku.

Záchranáři budou na pomoc dál létat žlutým vrtulníkem DSA

Neznám moc Mostečanů, kteří by usedli na červenou sedačku Jana Krause nebo se objevili ve Forbesu. Jaké to bylo?
Byla jsem hodně potěšená. Chvíli před tím, než mě pozvali do Show Jana Krause, jsem vtipkovala, že by to bylo super. Nakonec jedna z manažerek přišla na náš workshop a pozvala mě. Byla jsem strašně nervózní, protože jsem byla poprvé v televizi, což bylo asi dost vidět. Předem jsem si nakoukala, jak tam hosté přicházejí a doma si natrénovala mávání jako britská královna, abych měla hezký nástup. (smích) V ten den, 15. září 2015, jsem byla ještě natáčet do DVTV, takže to byl celkově opravdu náročný den, na který nikdy nezapomenu. A s Forbesem bylo vtipné, že jsem sama poslala tipy na nějaké šikovné lidi a oni nakonec nominovali mě samotnou. Jeden z redaktorů mi poslal příběh pána, jehož syn měl rakovinu varlete a dal na mě tip. A lidé začali posílat další příběhy, což byl jeden z důvodů, proč mě tam chtěli.

Jak důležitá je pro vás motivace?
Podle mě je dobré si přečíst motivační knížky, které vás na začátku dost nakopnou a vše vám přijde možné. Každopádně do teď mám na Pinterestu nástěnku plnou motivačních citátů, které mi pomáhají stále, kdykoliv potřebuju. Je důležité být motivován sám ze sebe a ne z okolí. Když víte proč něco děláte, nepotřebujete okolí. Já mám teď firmu s dvěma sty lidmi, což mi přináší odpovědnost a další motivaci k tomu, že chci svět zlepšit k lepšímu.

Říkáte pyšně, že jste z Mostu?
Tak určitě! Jsem z hokejové rodiny, tak ani nemůžu říct nic jiného. (smích) Vím, že je Most často vnímaný negativně, proto ráda lidem ukazuju, že já z Mostu jsem a nejsem Pražačka, což si často myslí. Vůbec se za to, že jsem z Mostu, nestydím. Naopak ráda skrze svůj příběh ukazuji, že člověk může být úspěšný, ať už pochází z velkého či malého města.

Jak vnímáte odchod mladých lidí z Mostu a lékařů z celé republiky?
Odchod lékařů podle mě není tak dramatický, jak se prezentuje v médiích. Každopádně ale, když už někdo jde, je to škoda, ale respektuju to. A co se týče Mostu podle mě není špatné z města jako mladý odejít, vystudovat, několik let získávat zkušenosti, a pak se třeba vrátit.

Co byste všem vzkázala?
Ode mě je zpráva jasná: starejte se o své zdraví a poslouchejte své tělo. Když se s vaším tělem něco děje, běžte k lékaři, raději desetkrát zbytečně než jednou pozdě. A konkrétně Mostečanům bych řekla, ať jsou hrdí na to, odkud jsou. Sama dobře vím, že když se jeden začne snažit zlepšit svět kolem sebe, přidají se i další. Pokud se začnou Mostečané snažit zlepšit Most, inspirují se další regiony a může se posunout celé Česko.

Eliška Ratiborská

Hasiče čekalo překvapení. Požár domu v Libotenicích odhalil varnu drog