Plavčík dohlížející na dění v bazénech i kolem nich však z rodičů odpovědnost nesnímá. „I to je důvodem, proč k nám mohou samy na koupaliště děti, které dosáhly dvanácti a více let. Ostatní s sebou musí mít dospělý doprovod,“ vysvětluje vedoucí koupaliště Ladislav Beneš.

„V minulosti se věk dětí neřešil, ale zhruba posledních deset let už věková hranice samostatného vstupu stanovená je,“ dodává vedoucí koupaliště, které provozuje příspěvková organizace Městská sportovní zařízení v Litoměřicích.

Podle Beneše se najdou i rodiče, kteří jsou ochotni podepsat dobrozdání, že souhlasí s pobytem dítěte na koupališti bez jejich přítomnosti. „Jenže v případě průšvihu nemá tento papír žádnou právní relevanci a případné neštěstí by padalo na naši hlavu,“ připomíná Beneš, proč na takové požadavky není možné přistoupit.

Před lety zachránila zkušená plavčice Hana Lukešová na litoměřickém koupališti dítě, které se začalo topit. Díky rychlému zásahu a první pomoci se ho podařilo "rozdýchat", nicméně pokud dojde k takovéto události, je nutné zavolat sanitku. „Tatínka se podařilo dohledat pomocí vyvolání rozhlasem ve chvíli, kdy se kluk nakládal do sanitky,“ doplňuje plavčice, která hned přidává nejnovější zkušenost. „Minulý týden jsme měli konflikt s maminkou, která tady měla tři malé děti předškolního věku. A několikrát jsem její děti odchytávala v rizikové situaci u bazénů a to včetně toho hlubokého,“ dodává.

Plavčíci používají třístupňové pravidlo postupu při řešení problémového plavce: upozornění, upozornění za přítomnosti svědků a zavolání městské policie. Navíc každý návštěvník, který si zakoupí platnou vstupenku, souhlasí s provozním řádem. A v něm je napsáno, že bude poslouchat nařízení plavčíka. „Narůstá však počet těch, kteří berou plavčíka jako chůvu, která se podle nich má postarat o bezpečnost jejich dětí,“ shrnuje situaci vedoucí Beneš.

Ke skutečně závažným situacím však dochází na koupalištích výjimečně. „Naprostou většinu zásahů plavčíka tvoří drobné odřeniny nebo ukopnuté palce. Nic dramatického,“ uzavírá plavčík Zdeněk Škornička, který si svou první plavčickou praxi, tehdy ještě jako student, odbyl na litoměřickém koupališti už v roce 1982.

Čistota vody
Zatímco na volné vodě, v rybnících a pískovnách, se spoléhá na samočistící schopnost vody, na koupališti musí být voda průzračná, bez jakéhokoli zákalu. V Litoměřicích to zajišťují obrovské filtry, každý o kapacitě 20 tun písku. Přes ně proudí voda rychlostí 500 kubíků za hodinu. Čerpání vody do filtrů zajišťují dvě třináctisetwattová čerpadla, což se odráží na spotřebě energie. K tomu je potřeba přičíst chemikálie, které eliminují růst nežádoucích organismů. Přesto se při pečlivém pohledu dají po parném období najít na dně pomalu rašící zelené řasy.