Víno tu vyrábí společně se svým otcem. Letos očekává také první sklizeň na nové vinici v Kundraticích nedaleko Litoměřic. O víně a vztahu k regionu promluvil známý ekonom v rozhovoru pro Litoměřický deník.

Jak jste se k vinařství na Litoměřicku dostal? V jakém měřítku pěstujete révu a vyrábíte víno?

Jsme koníčkáři. Děláme víno pro sebe a pro naše okolí. Révu pěstujeme od roku 1980, kdy si táta, původem z jižní Moravy, splnil svůj sen a zakoupil v Žalhosticích pozemek s velmi zanedbanou vinicí a začal to dávat do pořádku. Takže já vlastně žiji v tomto světě od svých dvanácti let. Člověk tomu v pubertě vzdoruje a nechce se mu na vinici pracovat, ale zase ty produkty vedou k tomu, že jste, jak se říká v kádrových dotaznících, v kolektivu oblíben a ani nemusíte umět hrát na kytaru. Po dvacítce mě to začalo více zajímat. Dnes už mám vlastní sklep, tak jako táta, diskutujeme, kdo má lepší Müller, a tak.

Kolik máte keřů?

Máme tři viničky. Jedna je původní, ta čítá zhruba 800 keřů, 400 keřů je na první vinici, kterou jsme koupili pro mne někdy před deseti lety. Teda koupili pro mě… Táta tehdy přišel s tím, že tu někdo prodává vinici. Sedli jsme si na to, na papír jsme si napsali pro a proti. Dohodli jsme se, že to samozřejmě nemá cenu kupovat, že už teď máme hodně práce. A asi za tři týdny mi táta volal, že to teda koupil a že to potřebuje na mě napsat a že mám někam přijít. No, a teď jsem tu postavil dům v Kundraticích a pod tím jsem vysadil 200 keřů. Myslím si, že tam dlouho nebylo víno, jestli vůbec někdy. Ale vypadá to moc dobře. Letos už by z této vinice mohla být panenská sklizeň.

Čili je možné potkat vás v holínkách s motykou v ruce?

Ano, ano. Práce na vinici děláme sami. Jen na sklizeň nám přijíždějí pomáhat kamarádi, které tímto zdravím. Nejde jen o holínky a motyku, je možné mě vidět i s postřikovačem na zádech a při další práci na vinohradu. Baví mě to. Je to součást mého života.

Přemýšlel jste o tom, že byste vinařství v budoucnu rozšířil?

Ne. Je to koníček a nerad bych, aby se mi pletl s prací. S tím má mnoho lidí problém. Pro mne je to oddych po práci. Mám víc oddělených světů. Nepotřebuji je míchat dohromady. Naopak, mne uklidňuje to, jak jsou odděleny.

Jaký je váš vztah k regionu? Přece jen, už se tu pohybujete přes třicet let, i když trvale žijete v Praze.

Vlastně ještě déle. Jezdil jsem totiž do Levína na tábory. Nejprve jako dítě, potom jako praktikant a následně jako vedoucí. Takže já ten region znám opravdu dlouho, od roku 1975. Zajímavé je, že když jsem jel poprvé v sedmnácti na tremp s bratrancem, tak jsem zjistil, že jsou i lidé, kteří jezdí na trempy do jižních Čech. Vždy jsem si myslel, že na tyto akce se jezdí jen do severních Čech, kde to znám. Byla to samozřejmost. Najednou jsem zjistil, že existuje Sázava, Berounka a další.

Upřímně řečeno, mě ti komáři nijak neokouzlili. Čili, toto je pro mne region, kam si člověk jede odpočinout. Ale musím uznat, že je potřeba tu výrazně zlepšit služby. Nemyslím to zle, ale lidi se to prostě musí naučit. Například na Šumavě také trvalo 15-20 let, než vznikly restaurace, které opravdu umí a podobně. To tady bude také ještě chvilku trvat. Potenciál je tu ohromný i díky blízkosti Prahy. Vždyť je to sem hodinu cesty, tento region je fantastický.

Zpět k vínu, jak hodnotíte ročník 2012?

Je to moc hezký ročník. Řada vín, která jsem tu ochutnal, se mi opravdu líbila. I když není úplně ideální doba na koštování. Musíme si uvědomit, že na jaře začínají mladá vína znovu „pracovat".

Jak si podle Vás stojí naše vína v souboji se zahraniční konkurencí?

Za posledních dvacet let je tu obrovský posun někam zcela jinam. K lepšímu. V posledních letech se posunujeme i v cenách k lepšímu. V roce 1995 si člověk mohl koupit krásná česká vína, ale hrozně draho. Dnes už se dají kupovat krásná vína za rozumné peníze. Vinaři už vytvořili kapitál, nemusí hrnout do svých vinařství tak dramatické investice, jako když začínali, většinou spíš z dluhů než z nuly. Bílé je tu skvělé, červené jde také nahoru. Zajímavá je například roudnická Fratava.

Jaká vína vám sedí?

Mám rád minerální vína, rýnské ryzlinky. Táta má také pěkného Aurelia. To jsou takové mé srdcové odrůdy. Myslím, že se nám daří připravovat i slušné růžové z odrůdy Zweigeltrebe. Mám raději vína, která jsou vykvašena do sucha.

Při výsadbě nové vinice jste se zaměřil na tradiční odrůdy, pro naši oblast typické, nebo jste šel novou cestou?

Nene, je to Solaris. Nová odrůda, měla by velmi dobře odolávat tvrdšímu klimatu, přece jen je vysazena více než 400 metrů nad mořem. Pěstují ji i ve Švédsku. Letos čekám první úrodu. Loni přišly ničivé mrazy, zničily panenskou sklizeň. Doufám tedy, že příští rok budu na Žernoseckém koštu nabízet Solaris.

Miroslav Singer

close Miroslav Singer zoom_in Ještě před rokem 1989 působil v společně s Václavem Klausem, Milošem Zemanem a dalšími v Prognostickém ústavu. Studoval na VŠE v Praze, po ukončení studia (obor matematické metody v ekonomii) v roce 1991 získal stipendium na doktorandském studiu University of Pittsburgh, kde v roce 1995 obhájil svou disertaci a získal titul PhD.. Po návratu do České republiky působil například jako výzkumník a přednášející, později jako zástupce ředitele pro výzkum v Národohospodářském ústavu AV ČR, následně jako ekonom a manažer v soukromém sektoru. Vedl také komplexní projekty, např. projekt marketingové a finanční studie potenciálního pořádání olympijských her v Praze. Publikoval v několika světových odborných periodikách. Členem bankovní rady a viceguvernérem České národní banky se Miroslav Singer stal v únoru 2005. S platností od 1. července 2010 jej prezident republiky jmenoval guvernérem ČNB na šestileté funkční období. Není členem žádné politické strany. Má dvě děti.