Dýchání v respirátorech a navlékání do „kosmonautského“. To považuje za nejnáročnější celá řada záchranářů na covidovém režimu, který už trvá skoro rok. Jejich základnu nedaleko Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem navštívil reportér Deníku v uplynulých dnech.

Hodně práce
V roce 2020 evidovali ústečtí krajští záchranáři 88 867 výjezdů k 82 600 událostem. Na tísňové lince 155 přijali ve zdravotnickém operačním středisku v Ústí n. L. společném pro celý kraj 121 733 telefonátů od lidí z regionu.

„Pracovat v respirátoru a ochranném obleku několik hodin za sebou je vyčerpávající. Hlavně u resuscitací nebo transportů pacientů z vyšších pater, kdy zajišťujeme intenzivní přednemocniční péči,“ zmínil mluvčí záchranky Prokop Voleník. „Lidé nám také často neřeknou, že mají příznaky nebo že byli ve styku s pozitivním. To je přitom důležité vědět, abychom se dokázali připravit,“ dodal při uklízení sanity v garáži Jiří Koš.

Kdyby se s vozem vrátil od transportu covid pozitivního pacienta, zamířil by s ním rovnou do dekontaminačního prostoru. Tam by se vysvlékl z „kosmonautského“ a všechno z vozu vydezinfikoval. Mají tu i speciální přístroj k likvidaci virů a bakterií. Do sanity vstříkne speciální aerosol, pak ve vozu působí několik desítek minut. 

Petra z Mostecka našla po domácím násilím pomoc v ústecké Spirále
Bití si už máma dvou dětí nenechala líbit. Pomohli jí v ústeckém centru Spirála

Jiří byl na výjezdu s 22letým Martinem Schreiberem. Na základnu ho poslali kvůli praxi z ústecké Vyšší odborné školy zdravotnické. Rodiče se o něj prý nebojí. „Je to asi rizikovější. Ale máme tu dost ochranných prostředků a dodržujeme všechny zásady,“ popsal Schreiber. Naposledy asistoval u pacienta s bolestmi na hrudi. Když s kolegou skončili s úklidem sanitky, přesunuli se do denní místnosti v prvním patře. Výjezd zdokumentovali v počítači. Pak se mohli na chvíli natáhnout nebo se najíst, než je dispečer pošle znovu do terénu.

Únava, která na záchranáře naplno dolehla koncem minulého roku, trvá i se začátkem toho nového. „Jsme zvyklí pracovat pod tlakem situace s velkým nasazením. Třeba když přijedeme k velké dopravní nehodě. Ale to trvá několik hodin. Epidemie je už s námi skoro rok a ještě nějaký čas bude,“ připomněl Voleník.

Morálka v ústecké partě neklesá

Záchranáři si trochu odpočinuli o svátcích, kdy se ve službách prostřídali. Relaxu by se ale hodilo víc. „Jsem unavený,“ stačil potvrdit záchranář Pavel Berko, který si po posledním výjezdu sotva stihnul dát oběd. Na stole už ale musel nechat nedopité kafe. Na další rozhovor neměl čas, dispečeři zrovna poslali jeho sanitu k porodu. Úsměv na tváři ho ale ani přes tlak neopouští. Morálku v ústecké partě s ostatními utužuje společnými vtípky.

V denní místnosti zůstali jen tři studenti. Praxe za časů epidemie nestraší 22letou Annu Goschalovou z Krupky. „V první vlně jsme měli trochu strach. Teď už ne, ostatně jsme adekvátně chráněni. Snad jen moji rodiče to trochu prožívají,“ řekla studentka.

Kolem 14. hodiny byla garáž skoro prázdná, většina sanitek byla pryč. „Výjezdovost je pořád veliká,“ potvrdil Voleník. Kolikrát v kanceláři slyší, jak to kolegům v denní místnosti „píská“. „Zvednu se, chci se zeptat, k čemu jedou. Ale už tam nikdo není,“ vylíčil mluvčí.

Mluvčí Zdravotnické záchranné služby Ústecké kraje Prokop Voleník
Koronavirus nám nezabrání v rychlé a kvalitní pomoci, říká záchranář Voleník

S covidem doma jsou teď jenom dva z 524 kmenových pracovníků krajské záchranky. 70 procent z nich se už nechalo očkovat. Někteří tak zatím neučinili proto, že před nedávnem nemoc prodělali. Z 30-35 procent i teď jezdí k pacientům s koronavirem. Prvních 14 dní letošního roku měli významně víc práce s jejich převozy mezi nemocnicemi. Záchranáři si neodpočinou ani od výjezdů ke zraněným, i když vládní omezení zásadně snížila mobilitu lidí. „Čekali jsme vzhledem k situaci pokles klasických výjezdů, ten ale nenastal,“ konstatoval Voleník.

Také mluvčímu epidemie zamíchala s náplní práce. Na jaře a příliš ani na podzim kvůli nouzovému stavu nepřednášel o činnosti záchranky ani o první pomoci: školy byly zavřené, do domovů pro seniory a podobných sociálních zařízení se nesmělo. Doháněl to v létě na dětských táborech.