Litoměřický Klokánek vydržel, a to nejen díky úsporným opatření, ale zejména obdivuhodné vůli většiny pracovníků vedených Ivanou Prudičovou, podpoře jejich rodin a dárců, kteří kolektivu a jejich činnosti nepřestali důvěřovat.

Klokánek je skutečným dočasným azylem pro bezbranné děti, jejichž rodiče selhali nebo nebyli z jiných různých důvodů schopni se o ně postarat. Co dítě, to krátký, ale přitom velmi trpký případ.

Litoměřický Klokánek má čtyři byty, v každém jsou při plné kapacitě čtyři děti, o které se v týdenních cyklech starají dvě „tety", mimo ně zde pracuje přes den jeden „strýc". V současné době je v něm ubytováno 14 dětí, posledním přírůstkem jsou dvě děti odebrané mamince ve Štětí, čeká se na dvě další z Litoměřic po nabytí právní moci rozsudku.

„Nedávno jsme vrátili mamince z Prahy, která se dala do pořádku, tři děti, jež byly „zachyceny" v Lovosicích. To je trochu složitější případ. Otec cizinec se k dětem nehlásí, kdežto současný partner maminky se o ně chce starat, ale nemůže. Proto jsme mu doporučili, aby zažádal o pěstounství," ukazuje na komplikovanost některých případů Ivana Prudičová

V Klokánku můžou dělat ženy, kterým se stala práce s dětmi koníčkem. Patří k nim Barbora Štruplová, letošní maturantka na střední pedagogické škole, jež se rozhodla pokračovat ve studiu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, ale dálkově, aby mohla v Klokánku dál pracovat.

„Mám ráda děti a práce s nimi v Klokánku je velmi specifická. Vaření se nebojím, dnes jsme měli například pórkovou polévku a zapečené těstoviny a děti stejně jako předchozí dny všechno snědly. I z toho mám radost," uvedla Barbora.

„Sehnat „tetu" v tuto dobu, aby skutečně u nás vydržela, je velmi obtížné. Přitom na Úřadu práce je tolik žadatelek, všechny si zřejmě ještě chtějí užít léta, to ale nejsou ty pravé, které bychom potřebovali. Moje kolegyně už něco prožily, některé situace jsou opravdu obdivuhodné. Jedné si večer chlapeček stěžoval na bolestí varlete.

Protože není mobilní, popadla ho do náruče a odnesla na pohotovost, lékař je poslal sanitou do nemocnice. Zde lékař rozhodl o hospitalizaci, sanita mezi tím odjela a „teta" zůstala po půlnoci před nemocnicí osamocená. Jiná akční kolegyně se svěřila, že se jí podařilo přesvědčit plavčíka na litoměřickém koupališti, aby naše děti pustil na tobogán. Představte si, nakonec mohly jezdit celé odpoledne a já s nimi," říká s úsměvem Ivana Prudičová.

Není ji však vždy do smíchu. „Negativem zůstává, že nemáme stále placené propustky, kdy děti odjedou třeba na týden k babičce. Někdy chybí i čtyři a to je pak citelný finanční výpadek, který horko těžko doháníme. Máme slíbeno, že od příštího roku, kdy začne platit reforma, bude i tento problém odstraněn. Musím poděkovat městu, které nás nenechalo na holičkách a pomohlo nám finančně," dodává vedoucí.

Rada města Litoměřice na jaře doporučila zastupitelstvu, aby na základě žádosti Fondu ohrožených dětí schválilo poskytnutí dotace 200 tisíc korun na pokrytí provozních nákladů zařízení Klokánek Litoměřice. Město tím zmírnilo problémy, které v loňském roce gradovaly v celé organizaci. Zastupitelstvo žádost a následně smlouvu o poskytnutí dotace schválilo.

„Činnost Klokánku vhodným způsobem doplňuje sociální služby poskytované občanům města a je v souladu s Komunitním plánem sociálních služeb do roku 2017. S Klokánkem máme nadstandardní spolupráci. I v těch nejsložitějších záležitostech se nám vždy podařilo najít cestu, jak pomoci dětem, jež se dostaly do těžké životní situace. Počítáme s tím, že bychom tomuto zařízení přispívali pravidelně každý rok," vysvětlila Renáta Jurková, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Litoměřicích.