Volný přístup do krytého bazénu i na letní koupaliště v Litoměřicích podle informací Deníku měly a zčásti pořád mají některé nepovolané osoby. Na jejich počtu se insideři, podrobně seznámení s děním v těchto součástech Městských sportovních zařízení (MSZ), neshodnou. I díky vlastním klíčům ale nejspíš někteří lidé dál mohou zařízení využívat zdarma, před začátkem otevírací doby a po ní a zčásti k nestandardním účelům. Jako třeba k venčení psů v případě koupaliště. Počínají si tak hned v několika ohledech v rozporu s lázeňským řádem, který platí pro zbytek lidí v Litoměřicích.
Deník o věci hovořil s několika lidmi, kteří znají poměry v MSZ. Podrobněji pak s jednou zaměstnankyní organizace, jejíž totožnost redakce zná, ale kvůli její ochraně ji nezveřejňuje. „Těch lidí je víc. Některé ani neznám a nevím jejich jména,“ uvedla svědkyně o zvláštním přístupu některých lidí na sportoviště s tím, že frekventovaně byl v bazénu a na koupališti mimo otvírací dobu zejména známý litoměřický lékař. „Chodil někdy ráno, než se otvíralo, někdy večer po zavíračce. Někdy sám, někdy s vnukem, někdy s celou rodinou,“ popsala svědkyně.
Pokud byl tu dobu v bazénu či na koupališti pomocný personál, přítomnost lidí některé zaměstnance vyděsila. Zvlášť na koupališti, protože nedaleko je ubytovna pro sociálně slabé a eventuálně to mohli být právě lidé odtamtud, kteří přelezli plot. „Byl by malér, kdyby se něco stalo,“ podotýká svědkyně s tím, že nové zaměstnance o nestandardním přístupu některých lidí na sportoviště nikdo neinstruoval. A ve vzduchoprázdnu viselo, kdo nese riziko za jakýkoli případný průšvih včetně krádeže, požáru nebo zdravotního problému.
Lékař, kterého svědkyně ztotožnila jako jednoho z lidí s exkluzivním přístupem na sportoviště a jehož jméno redakce nezveřejňuje kvůli citlivosti věci, se k tomu oficiálně vyjádřit nechtěl. Reportérovi Deníku nicméně při neformálním rozhovoru mimo záznam potvrdil, že do bazénu a na koupaliště mimo otvírací dobu chodil. Ale prý výhradně, nebo alespoň téměř výhradně sám. Z lékařova popisu situace vyplývá, že na sportoviště léta chodil na základě ústní dohody s vedením MSZ nebo bazénu za srozumění pomocného personálu.
Doktor věc dosud zjevně nepovažoval za nijak problematickou. Zvláštní přístup na sportoviště hájí zčásti svými lékařskými zásluhami, ale především zdravotními potížemi, které mu činí sportování na veřejnosti problematické. Na fakt, že takto exkluzivní přístup k plavání neměli další lidé s podobnými zdravotními potížemi, lékař neodpověděl. Podobně neměl odpověď na to, kdo by případně nesl zodpovědnost, pokud by došlo při jeho přítomnosti na sportovišti k jeho eventuální zdravotní komplikaci nebo k jinému problému.
Zvláštní fungování Městských sportovních zařízení je v určitém okruhu lidí v Litoměřicích možná ani ne tak veřejným tajemstvím, jako spíš neproblematicky branou praxí. Mezi širší publikum se náznaky této praxe dostaly v posledních dnech, kdy o ní mluvili někteří zastupitelé či uživatelé sociálních sítí.
Momentálně je statutárním orgánem MSZ Eduard Šíf. Ale jen do konce ledna, na funkci totiž rezignoval a na místo ředitele je vypsaný nový konkurz. Šíf přišel k zvláštnímu klíčovému režimu jako k hotové věci a podle něj se mu ani po několika měsících nepodařilo narovnat stav k běžně zavedené představě o tom, jak by podobná organizace měla fungovat. Tedy za transparentních podmínek pro všechny, kdo mají zájem o služby dotované městem, kdo zaplatí aspoň část provozních nákladů na vstupném či na pronájmu a kdo dodržuje provozní řád.
S léta zavedeným režimem byla spojena rizika, jejichž důsledky by nesl nejspíš právě statutár. V bazénu nebo na koupališti zpravidla není mimo otvírací dobu plavčík. Člověk se nemusí utopit, stačí, že si vymkne kotník. Lidé také za služby mimo otvírací dobu, kdy nefunguje kasa, neplatí. „Není to sice zásadní díra v pokladně, ale rozhodně to není fér vůči ostatním, kteří tu šanci nemají,“ říká Šíf s tím, že jedním z cílů jeho několikaměsíčního působení bylo, aby podmínky přístupu na sportoviště byly rovné.
Koupaliště v Litoměřicích
Ani hmotné riziko podobně zvláštního fungování veřejné organizace není zanedbatelné. Současné vedení organizace například netuší, kde je prý víc než 100 inventárních položek. A někdy i ne úplně levné věci se údajně občas najdou u jiného subjektu. Získání klíčů zpátky či obecně narovnání přístupu na sportoviště bylo i pro ředitele organizace překvapivě těžké. „Narážel jsem na bariéru zaměstnanců, kteří se postavili na zadní,“ líčí Šíf. Možná i kvůli tomu už loni v organizaci padlo několik výpovědí.
O pozici vedoucího bazénu přišel Ladislav Beneš, který dnes spravuje jen koupaliště. „Nějaké klíče byly,“ připouští Beneš. Věc ale nelíčí tak rozmohlou a těžko obhajitelnou, jak se jeví z popisu jiných lidí, spojených s MSZ. Podle něj na hřiště na koupališti chodily trénovat různé místní sportovní oddíly, jejichž zástupci klíče měli, nebo si je vyzvedávali na zimním stadionu. I tak podle Beneše na koupališti není, co by se mohlo ztratit, a také zdravotní riziko nevidí. „Jsou to trenéři, nestarají se o ty děti první den,“ říká o skupinách sportovců Beneš.
Zvláštní přístup do krytého bazénu, který Beneš dříve vedl, měl podle něj jen výše zmíněný lékař. A o toho by se prý v případě úrazu postarala manželka, která podle Benešových informací s lékařem do bazénu chodila.
Deník se pokusil získat vyjádření k věci i od Jaromíra Tvrzníka, který MSZ ještě do loňského roku dlouhá léta vedl. Telefon ale nezvedal a nereagoval ani na SMS zprávu s žádostí o krátký rozhovor.