V posledních letech zde byl kazatelem Jan Matoušek, který se v těchto dnech s Litoměřicemi loučí. Při této příležitosti jsme se s ním sešli a položili mu několik otázek.

Litoměřice byly vaší první štací?
Ano,  Litoměřice byly mým prvním sborem. Strávil jsem zde velmi pěkných šest let s lidmi, z nichž mnozí jsou dnes našimi přáteli, kteří se mi dostali doslova pod kůži. Budeme si mi, stejně jako mojí manželce, která zde pracuje v Diakonii,  odtud odcházet hodně těžko. Vzpomínat budu na Základní školu U Stadionu, s kterou jsem jezdil na školy v přírodě.  Ale abych se vrátil k otázce. Já jsem Trutnovák, moje žena pochází z Hradce Králové , úplně první zkušenost jsem nabyl v Praze při nástupní praxi. K litoměřickému sboru patřil ještě roudnický a  dva roky jsem dojížděl za sborem do Ústí nad Labem. Mému nástupci, který je naopak až z Klatov,  přibude ještě  Česká Lípa.

Vedle kazatelství jste byl i koordinátorem ADRY?
ADRA je má srdeční záležitost. I když je naše církev jejím zřizovatelem, nepředpokládá se, že duchovní bude vykonávat takovou činnost, praxe je však jiná. Já jsem při nástupu doufal, že  Litoměřicko už povodně nezasáhnou, a vidíte, loni jsem si  práci koordinátora zažil naostro. Po mně tuto aktivitu převezme můj nástupce.

Dozvěděl jsem se, že jste působil i jako kaplan v litoměřické věznici?
Nebyla to stabilní práce, protože jsem byl „hodně rozlítaný"  a nemohl jsem tam chodit pravidelně. Rozhodl jsem se vykonávat tuto duchovní péči jen na vyžádání . Za šest let jsem byl ve věznici jen ve  dvou případech.

Kam odcházíte a budete stejně vytížený?
Nyní budu mít na starosti sbory v Chomutově a v Mostě, kde budeme v nájmu. V prvém případě u evangelíků, ve druhém u baptistů.  Je to trochu složitější, ale já se držím přísloví: všude chleba o jedné kůrce. V tomto regionu jsou také věznice a i tam bych chtěl docházet na vyžádání. Protože budu absolvovat v nástavbě kurz  nemocničního kaplana, budu se víc věnovat této službě.

Jaké je vaše stanovisko k navrácení majetku církvím?
My jsme k této problematice vedli celkem vášnivé rozhovory  s tím, že zůstáváme u rozluky církve od státu. Přitom většinu modliteben si postavila naše církev z příspěvků věřících. Některý majetek jsme zakoupili po válce a bylo spočítáno, že jeho hodnota přesahuje jeden a půl miliardy. Já osobně sdílím názor, že církve by neměly vydělávat a že jim víc  slušela chudoba. Spíš si kladu otázku, co se stane s projekty, až se vyčerpají peníze, které církve dostanou při vypořádání.

Kdy se rozloučíte se svými přáteli ve sboru  Litoměřice a Roudnice nad Labem?
Všechny věřící i ostatní zájemce zvu na 6. září od 14 hodin na slavnostní bohoslužbu do kostela Církve adventistů sedmého dne v Máchově ulici, kde bude současně představen můj nástupce Ivan Michalec. Ten bude i mým nástupcem v koordinaci dobrovolnického centra ADRA.