Zdravotnické zařízení v Litoměřicích se podle místostarosty nachází ve zlomovém období. Největším problémem podle něj nejsou peníze od města a hospodaření, jako spíš hrozba odchodu lékařů do důchodu nebo za lepšími podmínkami. „Jsem přesvědčen, že když se s nemocnicí teď nic neudělá, nedopadne to s ní dobře,“ říká Krejza.

Lidé vnímají pokus o prodej špitálu velmi špatně.

Chápu to. Jsem ale přesvědčen, že prodej vhodnému zájemci by byl správný krok. Vítěze soutěže by zastupitelstvo nemuselo schválit. Lidem se to ale v podstatě nedá vysvětlit. Nemají na to čas a často ani znalosti. Vše je o emocích a ty jsou jednoznačné: hlavně nám na nemocnici nesahejte a nechte ji tak, jak je. To bychom rádi. Ale bojíme se, že za pět let může být úplně jinak a budeme si drbat hlavu, proč jsme něco nedělali dřív. A ono už bude pozdě.

To, že nemocnici chcete pronajmout, případně prodat, jste vysvětlovali nutnými dotacemi od města.

O ty peníze ale úplně nejde. Je pravda, že jí dáváme zhruba 15 milionů ročně, resp. 73 milionů za 3 roky. Její ztráta ale není tak podstatná a dala by se snížit úspornými opatřeními, například na lécích či odměnách.

Kde je tedy ten hlavní problém?

Klíčoví lékaři, které tam máme, jsou důchodového nebo předdůchodového věku. Na ně jsou navázané platby od pojišťoven. Takže když odejde pan doktor, který za sebe nemá náhradu, pojišťovny nám začnou snižovat platby, protože nebudeme splňovat personální vyhlášku ministerstva, začnou klesat výkony a začne se vše pomalu sypat. Mladí lékaři nejsou, zůstávají v Praze. Jiní odcházejí do Německa. Fakultní a větší nemocnice dostávají mnohem vyšší úhrady za operaci slepého střeva než v Litoměřicích. Platba na jedno lůžko pro Krajskou zdravotní je 2,3 milionu korun a v Litoměřicích jen 1,3 milionu korun. Byť je to trochu nepřesné, ale podstatu problému vystihující. Vidíte ty diametrální rozdíly dokládající nerovnost systému?

Podle některých názorů by soukromník, který by do nemocnice přišel, na ní chtěl vydělávat. Což by si prý vyžádalo uzavírání některých podstatných, ale nelukrativních oborů.

To ale nejde. Na nich jsou navázány ty, které vydělávají. Když zavřete chirurgii, která je dejme tomu ve ztrátě, nebude mít kdo posílat pacienty na CT, rentgen, do laboratoře, atd. Tedy na místa, která vydělávají. A jdete do ztráty jako celek, protože nemocnice je živý a provázaný organismus.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Litoměřicko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.