Josef Hanuš pocházel z Krkonoš. Narodil se 13. září 1911 v Dolních Štěpanicích v přísně katolické rodině kovozemědělce. Mladý Josef se cítil sešněrovaný životem svých rodičů, nechtěl pokračovat v jejich šlépějích a brzy se vydal svojí vlastní cestou. Ve svých sedmnácti letech vystoupil z církve a do kostela docházel tak, jak se mu zachtělo, navíc vždy do toho nejbližšího. ,,Byl jsem v mešitách, židovské synagoze, modlil jsem se v různých kostelech a modlitebnách presbyteriánských, baptistických, episcopaliánských, metodistických. Je to všechno jeden Bůh."vzpomínal později Josef Hanuš na léta hledání své víry.

V roce 1931 odmaturoval na gymnáziu v Jilemnici a nastoupil jako učitel do nedalekého Jestřebí. Po půl roce šel k odvodu a dobrovolně se přihlásil k letectvu, 1. října 1932 narukoval k leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka" do Prahy a po týdnu byl odeslán k výcviku do prostějovské Školy pro důstojníky letectva v záloze. Praxi získával, již jako desátník-aspirant, u 4. pozorovací letky na letišti v Chebu. Letadla a uniforma Josefu učarovaly, a proto se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. Nastoupil na Vojenskou akademii, 2. července 1935 byl slavnostně vyřazen v hodnosti poručíka a zařazen zpět k 4. pozorovací letce. Zde působil dva roky a v této době rozhodně nezahálel. Příležitostně působil jako výpomocný učitel pěšího výcviku ve Škole pro důstojníky letectva a rovněž při školení letců, kteří se přihlásili v rámci akce „1000 pilotů republice". Průběžně také zvyšoval svoji leteckou kvalifikaci, absolvoval např. kurs létání v noci podle přístrojů, aniž by zatím tušil, jaký význam to pro něj v následujících letech bude mít.

Letecká policie byla zřízena 1. června 1935. Výkon služby byl svěřen četnictvu, vojensky organizovanému strážnímu sboru podléhajícího v nejvyšší instanci ministerstvu vnitra. Jelikož však mezi četníky nebyl dostatek letců, ani pozemního pomocného personálu, byli tito „půjčováni" z řad vojenských pilotů. Tak se dostal 25. dubna 1938 Josef Hanuš do Terezína, kde stal velitelem a zároveň pilotem

Už v době vzniku četnického letectva se vedly polemiky o jeho potřebnosti v mírových časech. Zastánci argumentovali zejména využitím letadel při pomoci zraněným, při protipožární hlídkové činnosti, při živelných pohromách. Na konci třicátých let přibyly četnickému letectvu další úkoly: rozhánění bojůvek Sudetendeutsche Freikorps, sledování situace v pohraničí a zahánění vzdušných narušitelů. Narušitelů nebylo málo, většinou se jednalo o provokace a zjišťování míry ostražitosti a akceschopnosti leteckých strážníků, nicméně některá letadla byla vybavena fotokamerami a u těch se jednoznačně jednalo o leteckou špionáž. Obranné akce leteckých strážníků nebyly nejideálnější, rozhodně však byly účinné a odpovídaly tehdejším možnostem. Působení Josefa Hanuše v Terezíně trvalo pouze rok, neboť četnické letecké hlídky bezprostředně po okupaci německé úřady zrušily.

Po okupaci Českolovenska odešel velitel terezínské ČLH poručík Josef Hanuš do západního zahraničního odboje. Již 14. července 1939 se na konzulátu v Krakově nechal zapsat do formující se československé zahraniční armády. Po krátkém pobytu v Malých Bronowicích odplul 1. srpna 1939 na palubě lodi Chrobry do Francie. Na leteckou základnu se dostal až v říjnu a zde byl nucen podstoupit výcvik jako nováček. A protože byl již zkušený pilot s náletem 650 hodin, role se obrátily:,,Dopadlo to tak, že jsem mého francouzského instruktora učil dělat akrobacii," vyprávěl po válce o svém leteckém výcviku Josef Hanuš.

Generálmajor v. v.. Josef HanušOd května 1940 sloužil na letiště Plessis-Belleville jako velitel tříčlenného československého roje a zde zaznamenal i své první vzdušné vítězství. Po kapitulaci Francie odcestoval s ostatními přes severní Afriku do anglického Liverpoolu, kde přistál 12. července 1940. Po prezentaci v československém leteckém depu byl 2. srpna 1940 přijat do RAF a odeslán do k přeškolení na britskou leteckou techniku. Po dokončení výcviku nastoupil 15. října 1940 v Duxfordu k 310. stíhací peruti. Na jejích Hurricanech se zúčastnil závěrečné fáze slavné bitvy o Británii, v následujícím roce pak denní i noční hlídkové činnosti nad britskými ostrovy. Ještě v roce 1940 byl povýšen do hodnosti Flying Officer, koncem roku pak získal hodnost Flight Lieutenant. Kdy získal Josef Hanuš leteckou přezdívku ,,Balvan", však záznam není.

Od června 1941 začal sloužit u britských perutí nejprve u 32. a poté u 245. perutě. Na počátku roku 1942 absolvoval kurs nočního stíhání a začal létat již výhradně u nočních stíhacích perutí na těžkých dvoumotorových Beaufighterech. Za tuto více než dvouletou operační anabázi nalétal sice velké množství operačních letů, sestřelu se však nedočkal.

Josef ,,Balvan" Hanuš a jeho radarový operátor P/O Ernest „Lofty" Eyles byli ke dni 10. 2. 1943 převeleni na vzdálené severoafrické bojiště k 600. noční stíhací peruti v alžírské Blidě. Středomořské bojiště mělo v následujícím období „Šestistovku" proslavit a postavit ji s celkovým počtem 180 dosažených sestřelů do čela všech nočních stíhacích perutí. I pilot zvaný ,,Balvan" svým dílem ke slávě této jednotky přispěl.

V průběhu následujících deseti měsíců působení v severní Africe, na Maltě, Sicílii a v Itálii vykonal celkem 79 bojových letů a nalétal přes 225 hodin. Kanóny a kulomety jeho Beaufighteru za tu dobu sestřelily 4 německé bombardéry a 1poškodily.

Za své úspěchy Josef Hanuš povýšen do hodnosti Squadron Leader a od 1. listopadu jmenován velitelem letky „A". Již 5. prosince 1943 však musel odejít na předepsaný odpočinek, neboť dokončil a dokonce o 25 hodin překročil operační turnus. U letectva však zůstal, začal působit v Inspektorátu čs. letectva v Londýně, jako styčný důstojník u štábu Air Defence of the Great Britain. Zde i přes snahu o návrat k operačnímu létání zůstal až do konce války.

Své úspěchy nedosáhl Josef Hanuš jako ostatní Čechoslováci jen v bojích nad Anglií a okupovanou Evropou, ale na sluncem rozpáleném středomořském bojišti. Za svoji velmi úspěšnou leteckou kariéru byl vyznamenán 3x Československým válečným křížem, 5x Československou medailí Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy I. stupně, Pamětní medailí československé zahraniční armády (se štítky F, VB, SV), francouzským Croix de Guerre s palmou, vysoce ceněným britským Záslužným leteckým křížem (DFC), dále pak obdržel různá vyznamenání: The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp,Air Crew Europe Star with Atlantic Clasp,Africa Star, Italy Star, Defence Medal a War Medal. Jak sám v žertu říkával, bylo to:,,Jedenáct kousků kovu dohromady. Když to nosím, zní to, jako bych naklepával kosu." Josef Hanuš se 6. května 1944 v Cambridge oženil s příslušnicí hlásné služby Lilian Evelyn Webbovou a 22. srpna 1945 si ji spolu s půlroční dcerkou Vlastičkou přivedl do Československa

Po skončení války se s podplukovníkem. Josefem Hanušem počítalo na místo velitele bitevního Leteckého pluku 106 v Chrudimi. Ten však nebyl nikdy založen, tak většinu času strávil bývalý válečný pilot ve štábních funkcích. Nejprve na Velitelství letectva Vojenské oblasti 1 v Praze, poté jako velitel letiště v Ruzyni. Krátce sloužil u LP 7 „Invazního" v Brně a k 1. říjnu 1946 byl přidělen jako náčelník štábu k velitelství protiletecké obrany. Krátce po únoru1948 byl ustanoven náčelníkem štábu Velitelství Leteckého okruhu II v Brně. 14. dubna 1948 dostal zvláštní dovolenou ze služebních důvodů; byl však de facto postaven mimo službu.

Na základě této skutečnosti se Hanušovi rozhodli odejít do exilu. Rodina se rozdělila. Lilian byla opět těhotná a Josef Hanuš ji s malou dcerkou do Anglie poslal napřed. Sám však byl 3. května 1948 zatčen v souvislosti s neúspěšným pokusem o ilegální odchod generála Karla Janouška do ciziny.

Okolnosti kolem útěku pplk. Hanuše, který se uskutečnil 8. července 1948, však jsou poněkud nejasné. Sám Hanuš popisoval svůj odchod do exilu takto: ,,Nechali si mě v base. Koneckonců se ale rozhodli použít mě jako poslíčka. Propustili mě, ale zavřeli mě stejně přes noc. Příštího dne mě pomohli do Bavorska. Odtamtud jsem se dostal do Wiesbadenu a do Anglie, protože moje žena mezitím zorganizovala civilizovaný konec mé cesty."

1. prosince 1948 byl Josef Hanuš přeložen do výslužby. V té době však již byl za hranicemi Československa.

Po příchodu do Anglie se vrátil zpět do RAF. V rámci 23. a později 141. perutě létal na těžkých dvoumotorových Mosquitech opět jako noční stíhač až do června 1951. Aktivní leteckou službu musel ze zdravotních důvodů opustit, v RAF však zůstal jako technický a zásobovací důstojník. Do vojenské penze odešel 19. září 1968 v hodnosti Squadron Leader. V civilu pracoval nejprve u počítačové firmy ICL, a poté spolu se svojí manželkou jedné životní pojišťovně.

Josef Hanuš se své morální i politické rehabilitace přeci jen dočkal. V roce 1991 byl mimořádně povýšen na plukovníka, v březnu roku 1992 na generálmajora letectva ve výslužbě. V té době byl však již těžce nemocen a necelé dva měsíce poté, 21. dubna 1992 zemřel.

Tomáš Rotbauer a Hana Husáková